Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

110. Žofii Rottové — 1. září 1853

1/9

 

Dobrá, rozmilá Zofie!

 

Odpust mi, že jsem nepsala, však znáš příčiny, proč jsem přestala, a jsi přesvědčená o mé lásce k Tobě, a že bych si té radosti neodepřela s Tebou se pobavit, kdyby toho čenichání nebylo. — Byla bych ale přiložila několik řádků Dr, kdybych nebyla soudila Vás daleko od Prahy, v, rozkošných norách pod Ještědem, v Světlé. A nyní dostávám zprávu, že obě sté churavé byly, čehož jsem se až ulekla, nemáte těch sil jedna ani druhá nazbyt; zajístě že to jen to stěhování vinno, to byl asi rámus, mohu si pomyslit, jak vás máma prohnala. Ale slyším, že máš pokojík, krásný jako „májový den“ — a tedy přece náhradu za to namáhání a za ztrátu ne snad tak pěkného jako památkami milého pokojíčku, z něhož si ráda k hvězdnatému nebi pohlížela a v tom mi se podobala květině, která kořenem svým stěsněna v úzký okrúhlik, s touhou a prosbou obrací zraků svých ku krásnému slunci a tvář svoji k ochlazení podává jasnému mesjačoku. — Zvyk, má drahá, mnoho dělá a může být člověk dost spokojen, když se řekne: návyk' jsem a nerad odvykám. — Tak i mně vstoupla slza do oka, když vynášeli almaru o jedné noze, to tvrdé, tolikrát spravované kanape, když jsem naposled se podívala po těch pokojích, kde bylo jako v olověných pecinách Benátských, a naposled když mi zavrzly do uší ty věčně zpívající dvéře, které mnohého zlobily. Vždyť se k tomu pojilo tolik krásných památek, jakž mi to nemělo být milé! — Ach já vám tak přeju toho výletu, toho zdravého vzduchu, jako bych ho sama dýchala, okřejete na duši i na těle; též nemálo mne těšila návštěva Bossého, neznám ho sice, ale dost na tom, ty ho miluješ a ráda vidíš, a tedy i mně je milý. — Slyšela jsem také, žes blížeji poznala Aldrige, tvého miláčka, a mohu si myslet, jaké to bylo milé překvapení pro Tebe. Ach má milá, já vždy ráda jsem, když Ty se těšíš, protože vím, že nemáš v životě mnoho těch pravých radostí; mně se často o Vás zdá, ale někdy je to jen lehké mihnutí postav, jako pozdrav mimojdoucího. Zajímavé by to bylo, kdyby dvě milující se osoby vedly deník, kde by každou myšlénku vnesly, aby pak viděly, kdy se duše jejich v jednom okamžení setkaly. — Johanku vidím před sebou, celou, buďto v zelené jupce a hnědých šatech co starostlivou maminku, anebo ji vidím před sebou co pannu v těch modrých šatech ke krku, v nichž jsem ji po prve viděla, když se mi ta její tvář tak zalíbila, že jsem nemohla se na ni dost vynadívat. — Tys také měla modré šaty a byla jsi taková přívětivá, milá, ale já Tě měla za 15letÉ děvčátko, a zdálo se mi tenkráte, že bychom my spolu se tak neshodly jako s Johankou. A hle my jsme nyní sestry, jako by nás jeden prs byl kojil! Já nevím, čím to je, ale Tvůj obraz nemohu podržet celý, ta aetherická postava se míhá jako mlha a nemohu ji slít v celek s tou dobrou příjemnou tváří, z níž se na mě dvé tak libných očí usmívá, že se mi po nich až zasteskne. Věř mi, někdy se mi zdá, že jsou Tvoje oči zrovna přede mnou a že se v nich (...)

(......)