Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

123. Aloisu Vojtěchu Šemberovi — v září 1854

Velevážený pane i příteli!

 

List Váš obdržela jsem, i s přiloženou 50 f. Poněvadž ste neudali číslo domů — což se mojí vinou stalo — poptával se listonoš na policejní direkcí a tím list později přinesl. Obyčejně chodí jeden listonoš s listmi, jeden s listmi, v nichž jsou peníze, že ale málokdy peníze dostanu, neznal můj byt.

Jak mne velikomyslný ten dar překvapil, to ani vypovědit nemohu. Kdybych těch nejvroucnějších slov k díkům použila, nevyslovily by můj radostný, vděčný cit. — Když jsem do Prahy přijela, na druhý měsíc bude rok, odevzdali mi dva pánové 60 f co sebrané příspěvky několika dobrých duší. Ale zakrátko nezbylo mi groše; uplatila jsem dva měsíce stravu, obuv a jiné potřeby, které chlapci zde v Praze měli za ten čas, co jsem byla v Uhřích. Od té doby se nikdo nezmínil, a byla zima, nemoce a tak mnoho mnoho trampot. Teprv když jsem už nevěděla si rady, obrátila jsem se zase s prosbou a bylo mi doručeno 25 f. — (Jediná paní, matka to malíře Čermáka, šlechetná, vysoce vzdělaná paní, mně leckdy poslala pomoc, aniž jsem dlouho věděla, odkud ta 5 f každý měsíc přichází.) Každý neumí dát, aby groš v chrsti nepálil, někdy mi byla trpká ta almužna. Raději jsem hlad trpěla, než bych byla řekla takovým — a bohužel právě ti mají, a ti dobří nemají sami nic. — Když jsem i dětem pověděla, od koho jsme takovou pomoc dostali, — pustili jsme se samou radostí do pláče všickni. Dora zvolala: „Mámo, to musí [být] šlechetný člověk, tak nám pomohl rád, a ty ani ho neznáš!“ — Karel ale na to: „Až budu vyučen a půjdu do Vídně, zeptám se pana Šembery, kde ten pán bydlí, a půjdu k němu se poděkovat, a jestli bude mít květiny, já mu je budu opatrovat.“ —

(Zde si v některých domech platí měsíčně tovaryše zahradnického, který každou neděli se přijde podívat na květiny, které chovají, a opatří je.) —

Štědrý dárce i dar zůstane nám všem navždy v paměti; i Vám, upřímný příteli, velice děkuju, neboť Vaším prostřednictvím se mi toho dobrodiní dostalo. — Já bych Vám byla již několikrát psala, ale dílem nechci často psát, z jistých příčin, dílem také se ostýchám, z nedůvěry, jestli mne opravdu ještě milujete a láska moje zdali Vám milá. Nemějte mi to za zlé, ale když se v takých přátelích zmejlí, jako mi byl Matouš, tu musí důvěra klesat. Já ho žádnými prosbami neobtěžovala; někdy když jsem si mu požalovala, stalo se to pro úlevu duševní a ze zvyku dávného, že jsem mu všecko sdílela. — Vždyť já vím, že on není možný, že, i kdyby měl, neumí hospodařit, aby čeho uspořil. Před vánoci poslal mi po dlouhém čase list a 9 f. List měl tvář jako upřímnou, ale jádro nebylo. Já mu srdečně poděkovala, ačkoliv musím říci, že mi to nebylo milé, poněvadž v listu samé stesky byly, že Fišerovic o všecko přišly, že musí platit, Veruna že potřebuje, že musí dávat hodiny a j. Od té doby jsem od něho nedostala ani řádek. — Je to lhostejnost, je to strach a opatrnost? Nevím, jen tolik vím ze všeho, že to není více (...)

(......)