Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

149. Josefu Němci

8/9  55.

 

Dnes jsem dostala váš list a velice jsem tomu ráda, neboť jsem měla dnes ošklivý sen, o Dorince a Jarouškovi, a také se mi stýskalo. Kdyby jen toho strachu o Vás nebylo — ale to nic neslyšet, než o té choleře, až je Člověku ouzko. Já mám strach o Vás a Vy o mě; věřím vám — zde zuří cholera v celém okolí, v Rybarech umřelo již 30 osob za posledních 12 dní, ale není to div, vždyť ty lidi živí jsou a bydlí jako dobytek. V Ljeskovcech už kolik stavení zcela vymřelo a ty dni zase řádí v Bystřici. V Šljači ale nikdy ještě nebyla a sem prý také nepřijde, tedy se nebojte. Hůř je mi o Vás, jen kdyby už ten Lambl byl doma, tak bych byla uspokojenější. — Paní Jungmannová byla stará paní, ale přece mohla ještě žít, líto mi jí, ale Kodymová, chudák, měla být opatrná — a on také, pan doktor. — Že bych já tu mohla se stravou se zkazit, o tom není řeči, spíše že nastydnu. Jak jsem psala, bydlím na samé hůře, ačkoliv mám pokojík hezký, je přece drahý, a pak jsem tu samojediná, a od pondělka ani v druhém poschodí nikdo nebude, budu tedy ještě osamotnělejší. Ostatně jsem tomu už přivykla a nestýská se mi v té samotě. V noci spím dobře. Ráno jak vstanu, trošku se ustrojím a sběhnu do lázní, tam se každý den se mnou koupá Dr Fejer z Bystrice a zeman jeden z Dyongyeše Bennet; to půl hodiny žvástáme, pak se rychle u teplých kamen ustrojím a běžím k snídání. Po snídání se ustrojím pořádně a jdu k studni dolů, tam vypiju dva tři poháry vody — hodinu chodím po parku a pak zpolehoučku cárám do Hajník k obědu. Není-li Anka s obědem ještě hotova, pomáhám panu farářů vylupovat fizole, pak si sednem ke stolu, sníme v bázni boží dva zušpeisy a polívku, já musím mu povídat, co se ve světě děje, čemuž on se velice diví, neboť nic nečte a mimo svých jaloviček, bujáčeků a svého gazdoustva se o nic nestará, po obědě jdu s Ankou do zahrady pozřet, ako je, a pak zase cárám hoře na Sljač. Trochu sedím v své izbě, píšu, a zase jdu pít „medokyš kysly“, troška se procházím po stráních, neboť nechci s tou společností nic mít; jsou to nejvíc mužský a rádi by mi chvíli chtěli ukrátit a spolu sobě, ale já o ně stojím jen k večeru, když musím zase do lázně, neboť to mi je samotné v tom černém, vířícím zrcadle ouzko. A ženská se žádná v něm nekoupá, to je nejstudenější. Měla jsem brát sedací lázni v Lenkeyovém zřídle, ale jen dvakrát jsem brala, je tam dole tuze vlhko už a příliš mně zima bylo. K osmé hodině jsem se vším hotova, pak sednu a píšu, někdy jen do devíti hodin, někdy do jedenácti, kde už nikoho vzhůru není. To je můj život! Nejhůř je, že tu pranic k dostání není mimo od traktéra, a to za drahý peníz. Pan farář posílá mi každý druhý den žbáneček šnietánky; nuž kávu jsem si koupila, mašinu mám, ale líh nemám a tady nedostanu, musím tedy brát černou kávu od traktéra, za 8 kr CM na malé dva šálky. Ráda bych si ji uvařila, ale nedostaneš tu ani hrníček, ani tu kuchyně, ani dříví. — Obědy mám v Hajníkách, svačinu čili olovrantku pomíjím a (...)

(......)