Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

150. Dceři Doře

Milá Dorinko!

 

Tvůj majounký lístek mne těšil, tím více, an se mi tu noc o tobě zdálo, žes nemocná. — Věřím, že se Ti stýská po mně, však i mně se po Vás stýská — ale když to jinak být nemůže, musíme to snést a těšit se, jak každý z nás dovede. — Mám ti za zlé, Dorinko, jestli bez příčiny nechceš u Spottů pobýt, jako kdy jindy, když jsem doma byla já; paní je dobrá a ráda bude, když jí něco pracovat budeš, — což tobě zase jinak k dobrému bude.— Jen poslechni - vždyť ti také lépe čas ujde, a můžeš pobýt v zahradě, když je hezky. — To není žádné vtírání, když mně to nabízí, i Tobě — a když Ty pro ni tam pracuješ, naopak by paní myslela, že proto tam nechceš zůstat, abys nemusela jí dělat. Já bych Tě zajistě nenutila, kdybych věděla, že je mrzíš. — A co dělají Hanušovic? — Pozdravuj je srdečně, možná že budu panu Hanušovi psát, nyní nemám ještě, co by ho zajímalo. Líto je mi, že jsem Dorinku neviděla. Tetka mne tuze prosila, abych se ještě stavila ve Vídni, chtěla, abych Vám nějaké maličkosti vzala, ale s sebou dát nechtěla, ovšem kdybych měla peněz nazbyt, stavila bych se, ale to nebude, budu jí tedy psát, by mi to poslala do Brna. Nepsal Hansman? — Zdenka Šemberovic je hezká holka, pozdravuje tě, ale myslím že bys ty s ní nesouhlasila. Má pěkné květiny, jež si sama opatruje, a roztomilou hrdličku ochočenou tak, že z ruky žere, na ramenou jí sedne, když šíje, a za ní chodí z pokoje do pokoje. — Umí pěkné práce a je o rok jen starší než ty, budeš mít co spěchat, až budeš zdráva, abys uměla, co Ti potřeba. — Jakpak lázně pískové, je už zima, viď? — I zde je zima a já ráno i večer v plášti chodím a v noci je mi pod dekou zima. Tak mnohdy toužím po mém pokoji, až nemohu říci, ale to jen chvílemi, když je mně zima, anebo večer, když tu jsem jako duše sama a venku vítr okenicemi a dveřmi řinká, to si myslím, kýž jsem doma. Chvílemi si zastesknu po Vás a lekám se, byste nestonali, — ale jinak jsem ráda, že mohu být v světě. Moje fraucimorka, co má povinnost uklízet pokoje, dostala zimnici, nyní mi chodí správať a obradiť izbu — douče jako Ty, ale bystré jako šípka, všemu se diví, všecko vidí, na (...)

(......)