Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

184. Synu Karlovi — 4. listopadu 1856

Dnes je Tvůj svátek, drahý Karle; nemysli si, že jsme na něj zapomněli, chtěli jsme ti včera psát, ale čekáme ty věci každý den, a proto jsme váhali, abychom ti o tom zprávu dát mohli. Ze se to tak dlouho zdrželo, byla vina ta, že se ten pan Siebert, právě když to tam přišlo ze Šandavy, stěhoval do Niedergrundu — vzal to tedy s sebou tam a teprv tamodtud mohl to expedirovat — to jest pašovat přes hranice. A nyní mi to z Děčína také zase nechtěli poslat, až by sem pán jel, abych od toho nemusela platit nic. Mě to ale tuze mrzí, že se to tak dlouho zdržovalo a ty květiny že se zkazily, neboť to beztoho že uschly. — Čekáme to každou chvíli, přijede sem Děčínský Lambl a vezme to s sebou. — To víš, u takových pánů, to si musí člověk vždy počkat, až se jim uráčí. — Tedy ti, milý hochu, přeju vše dobré, i děti (budou ti psát, až prý ty věci dostanou, při jednom), a hlavně abys byl zdráv. Vázaného pošlu Ti mne samu — jako babičce, jenže nevím, kdy to dostanete, kdyby ne jinak, tedy v psaní. Budou to photografie na plátně, tedy to snad půjde — uvidíme. Dorinka by ti ráda poslala vlněné střevíce uštrykované, ale jenže nevíme, jak to půjde, — také Jarouš na něco študuje — no něco vyvedeme. On má do Drážďan ject známý jeden, a ten by nám to dal tam na poštu, jinak by ovšem těžko bylo to poslat. Kdybych mohla, poslala bych ti raději pár grošů, ale, milý Karle, je nám zle; pomysli si, táta posud je zde, a to víš, když na nic nedá, jak mi je, já ti nemohu ani říci, jak si to přeju, aby už byl pryč, — hochu, to je trápení, a přece je mi to líto, abych mu to dala znát, ale já nemohu se zmoct. — Poslyš; to víš, že do toho Solnohradu měl, — pan Staněk profesor tedy mu přece na tu cestu sehnal (měla jsem to dostat já, 35 f CM od Taxise), ale co dělat, raději aby mohl táta ject, — cestu až do Budějic byl by měl zcela zdarma, — protože rodiče Staňkovi mají dostavníky v tu stranu — už byl den určen, táta měl pas, všude se rozloučil, já chtěla pakovat, tu přišel posel od finančního raddy, aby přišel k němu. Táta šel; a tu slyšel, že ho udělali Amtsofficiálem ve Villachu (v Korutansku), ale se 400 f CM — a kauci složit. Pomysli si, táta má nyní 350 fl. a nedá mi nic, jakž potom, kdyby mu na kauci každý rok 100 fl. strhovali a jen 300 fl. mu zůstalo. A na své útraty se stěhovat. — To ho ustanovila direkce ve Štýrském Hradci, kteří nevěděli ovšem, že má táta službu od ministerstva na 700 fl. přislíbenou. Poslechnout nyní ale táta musí, sice by se musel odříct císařské služby a vzali by mu i ten plat. Tedy ze Solnohradu není nic a čekáme každý den, že dostane dekret od finančního raddy, aby mohl ject ne do Villachu, ale do Vídně. Tam půjde k ministerstvu, řekne, jak a co to s ním udělali, v jakých je okolnostech, že on kauci dát nemůže, že by nemohl být živ, kdyby měl jen 300 fl. (protože kdo nesloží kaucí, která obnáší tolik, co roční plat, strhuje se mu každý rok 100, tedy by tátovi 4 léta strhovat museli). Jestli ho (...)

(......)