Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

185. Samu Chalupkovi

V Praze 13./11. 1856.

 

Velectěný příteli!

 

List, který sté panu doktoru Zechentnerovi poslali, mi on poslal, abych uvěřila, že sté na mne nezapomněli; nemohla jsem se věru žádného listu od Vás dočkat a byla bych již psala zase, kdyby nebyla s těmi listy taková svízel. Člověk neví nikdy, kdo vlastně bude list číst. No jen když sté nezapomněli na Boženu! Předně a nejprve musím Vám sdělit, že se mi poštěstilo vyjednat vydávání „Slovenských pověstí“ tak, jak jsou psány, v nářečí slovenském! Mám radost. Nyní bude záležet na Slovácích samých, jak se budou k tomu mít, nejprve aby se pověsti pilně sbíraly, za druhé aby se pak kupovaly, sice bude všecko moje namáhání marné. To víte, takový vydavatel nedělá to z lásky k věci samé, nýbrž ze zisku; jak nebude mít z toho žádný osoh, přestane vydávat, a kdy byste je pak Vy vydat mohli, to nevím. Již jsem psala Reuszovi, aby mi i ostatní poslal, neboť nebudu mít toho rukopisu, co mi poslal, dost na svazek. Také Rimavskému jsem psala, jestli bude chtít dovolit, aby se ten první svazek, co vydal, ještě jednou tiskl. Nevím, jestli se toho budou Slováci ujímat; ta nedůvěrčivost je hluboko zarytá! — Kýž bych mohla vzbudit sjednocenost a shodu úplnou mezi národem československým, věřte, milý příteli, že bych za to život dala; ovšem by to malá obět byla za tak velký cíl, ale já bych více obětovat nemohla! Ta snaha, přispět alespoň malou částkou k této vzájemnosti, je moje nejvřelejší, a já se budu vždy vynasnažovat, seč síla moje, aby se uskutečnila. Vydávání Vašich pověstí, a to v Praze a v nářečí slovenském, je první krok a tuším dosti důležitý, ač se to snad mnohým nebude zdát. Však mně říkají, že jsem celá Slováčka a že Čechy ani ráda nemám, co jsem se ze Slovenska vrátila, ale já si myslím: bratr jako bratr! — Líto je mi nyní, že jsem Vaší dobrotivosti více nepoužila a ze slovníčku Vašeho nečerpala, — některá pojmenování nyní potřebuju pro sebe samu — a pak budu muset přidat vysvětlení některých slov k těm pověstím, a protož by mi velmi potřeba bylo příručního slovníčku. Prozatím by mi posloužil Vašnostin, jak ho račte mít; jestli byste mi ho svěřili, opsala bych ho as díkem zpět odeslala. Jistou adressu dala jsem panu Zechentnerovi, ačkoliv doufám, že nyní, co můj muž opět úřadníkem cis. král., i já pokoj mít budu. Bohužel, že jsem nyní všeliké cesty vyhledávat musela, aby se mi listy jisté do rukou dostaly. Na články do Musejníka se těším; alespoň nejprve ty ballady, a později zase něco; historické články budou nanejvýše vítané, zvlášt co se Slovanův Uherských týká. Jestli by to možná bylo a máte-li nápěv k těm balladám, bylo by to důležité. Ach příteli, kdyby každý uvědomělý a schopný člověk na Slovensku tak smejšlel jako Vy a kdyby pracoval „na národu poli dědičném“, — kde bychom Slované zanedlouho byli! — Ale nechť je, jak chce, nám patří (...)

(......)