Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
VERUNKA. PŘEDEŠLÍ.
VERUNKA ( v smutečních šatech slušné a čisté, ale jednoduše oblečena; je na ní pozorovat městské způsoby; řeč její je nelíčená, ale odměřená, celá bytost pokojnější, ale v tvářích spíše příjemnějšího vzezření)
VŠICKNI (uleknuti couvnou)
(všickni najednou)
OTEC: Jakže! Diblík?
VÍT (radostně): Aj, Verunka!
MATKA: I ty můj dobrý bože!
VERUNKA (pokojně): Dobrý večer, kmotře Bartáku! (K ostatním.) Dobrý večer všem vespolek!
MATKA (skoro srdečně): I vítám tě, Verunko!
OTEC (nemoha se vzpamatovat) Cože? Vítáme? My – v našem statku? – Hledáš-li Pavla Bartákovic, mohla sis ho dát vyvolat!
VERUNKA: Kdybych to chtěla, byl by mne Pavel v mém domku našel; nemám však s ním co dělat – hledám vás, pantáto.
OTEC: Cože? Mne?
VERUNKA (skromně): Ráda bych s vámi něco mezi čtyrma očima vyjednala.
OTEC (v rozpacích): Není možná! – Nu, vždyť si to mohu pomyslit, a protož ti radím napřed, uspoř mně i sobě mrzutosti.
VERUNKA: Myšlénky nikdo vědět nemůže. A když vás jen o malé vyslechnutí žádám, když vám zjevím, že mi rady a pomoci rozšafného muže potřebí a že velebný pán to, který mne k vám, pantáto, posílá, – (přívětivě) tedy mne snad přece chvilčinku vyslechnete.
OTEC: Nu, když je to velebný pán, tedy spánembohem – ale – inu dobře – vy ostatní se tedy kliďte ven!
VÍT (k matce): Vidíte to, matko! Já bych tu ale raději zůstal.
MATKA: Ne, hochu, pojďme! Zatím doskočím sama k panu faráři a tam se s ním poradíme. (Pozdraví přívětivě Verunku a odejde s Vítem.)
OTEC: Nu, a co dál?
VERUNKA: Když se mé pozůstalosti ujmete, byla bych bez starosti a mohla bych pokojně s Pánembohem jít do světa.
OTEC (podiven): Jakže? Ty tu nechceš zůstat mezi námi?
VERUNKA (vrtí hlavou, jemné): Myslím, že tak bude nejlépe. Neokusila jsem tu v mém rodišti mnoho dobrého; nalezla jsem tu jen hněv a nenávist, kmotře Bartáku!
OTEC (v rozpacích): Nu, tak zle snad nebude. Byla jsi sice divoká a nezkrocená holka, za zlomyslnou tě ale nikdo nedržel, jenom tak za malou –
VERUNKA (s úsměvem): – čarodějnici? Není-li pravda, kmotře Bartáku?
OTEC (ji nepokojně prohlíží, pak se mimovolně usměje): Bůh mne trestej, skoro to věřím až dosavád!
VERUNKA (s úsměvem): Nu, tedy vám bude tím spíše vhod, když se odklidím. (Přísně.) Vidíte, pantáto, v naší krajině i nejrozšafnější lidé, třeba se neptali, zdali to zasloužím, tak tuze mne pomlouvají –
OTEC (patrně se přemáhaje): Nu, co se pomluvy dotyče, kdyby tu jen o to šlo, když já bych se o to zasadil, tak bych, myslím, hnedle všecko uvedl do pořádku.
VERUNKA (radostně): Jakže! Vy byste chtěl – vy sám, kmotře?
OTEC (pot si s čela stíraje): Inu, bylo by to jen mou povinností – povinností každého rozšafného člověka; neboť i největší tvůj odpůrce nesměl by se pravdě opřít a musel by ti dát svědectví, (s přemáháním, ale pevní) že jsi se na příklad v městě příkladně chovala, a že se na příklad kupec Fiala o tobě vyjádřil, že pracovitější a počestnější a bohabojnější děvče (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky