František Nepil

JAK SE DĚLÁ CHALUPA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hoblování

Už Darwin a Komenský žádali, aby se každé stvoření . vyvíjelo od jednoduššího k složitějšímu. I nastávající řemeslník. Ten uřízne nejdříve polínko, pak tomu přiteše špičku a je z toho kolík. Tak dobrý kolík, že se dá zatlouci i do země. A tím svého tvůrce utvrdí, že by dokázal něco lepšího, kdyby chtěl. Třeba kus nábytku. Třeba lavičku pod strom.

Příští neděli si přinese několik čerstvých prken. Tak čerstvých, že mu čvachtají v rukou, když je nese z prodejny a když je začíná hoblovat. Prkno na lavičku se musí totiž ohoblovat, že ano, jinak si člověk sedne a vrazí si třísku do toho - do ruky.

K hoblování potřebujete správný hoblík, pořádný stůl, svěrku neboli upínák a spoustu špalíčků a kolíků, kterými budete klínovat stůl, abyste s ním při hoblování neujel k sousedovi. Na stůl si upevníte prkno, vezmete hoblík, na hoblík klepnete zpředu, klepnete na něj ze strany a shora, zabrnkáte si palcem na želízko jako na strunu kytary - a nenene, ještě to není správně nastaveno, ještě není správně naladěno. Ještě jednou buch buch buch, ťuk ťuk ťuk, klep klep - a pak zase brnk brnk - áááá - slyšíte to? ÁÁÁÁÁ - takhle to správně zní, teď můžete začít hoblovat!

Plivnete si do dlaní, zaberete, z hoblíku vytryskne nádherná bílá hoblina, a najednou hrc! - že to želízko je moc vystrčené ven? To se ví, že je - podívejte se, jaký zub vykouslo do prkna! - Kde je kladívko? - Klep klep, tuk tuk, bác bác - brnk brnk - teď to vypadá líp. Želízko se kapánek schovalo, zaberete - a hoblík pra změnu nesebere ani třísku. Fix námol, to je ňákej čúlisnej hoblík! HIep klep, tuk tuk, bác bác - želízko povylezlo, hrc! - další zub v prkně!

A tak klepáte a ťukáte do hoblíku ze všech stran, želízko vylézá a zalézá, ale vždy víc, než by mělo, to není hoblování, vždyť to prkno ohlodáváte jako bobr kanadskou jedli! Teprve při slunce západu prkno zbělá, teprve pak je jakž takž ohlodané, ale za tu cenu, že jste otloukl hoblík až k neuvěření, ztupil želízko a že se vám rozvrzal a rozlezl stůl, co vám sloužil za ponk.

Ovšem proč? No protože jste neměl ten správný hoblík! To přece nejde, koupit ten první, co vám padne do očí. Hoblíků je, jen si to spočítejte: je hladík, je macek, potom uběrák, cídič, člunkař, páskař, klopkař, držkovec nebo žlábkovec nebo falcovník, potom koutník, polodrážník a římsovník, i zubák je - a co máte vy? Vy máte akorát hoblík. Měl jste si nejdřív koupit nějakou příručku. O tom, jak se co dělá. Z knížek se dozvíte věcí! Tam se dočtete spoustu zajímavostí.

Například že u nás roste nejenom smrk - smrk víte, smrková prkna jsou. I borové fošny někdy jsou. Ale u nás prý roste i jasan, dub, javor a modřín, douglaska, jilm, vaz a cer. A cer že se dá použít na leccos, ale nehodí se na pivní sudy. Vidíte, ještě že jste začal dělat lavičku a ne pivní sudy!

A tak si na základě toho zajdete do stavebnin a panu vedoucímu řeknete, že potřebujete dřevo. Ale ne smrkové ani borové, ale něco jilmového, něco javorového a několik trámků z osiky na krokvičky. A pan vedoucí řekne moment, vytočí telefonní číslo a za pár minut přijede útulná sanitka s dvěma chasníky, co vás obléknou do svěrací kazajky a odvezou k Myslivečkům; a tam si v klidu rozmyslíte, jak budete v neděli letovat konev.