František Nepil

NASCHVÁLNÍČCI
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(3) SOBOTNÍ RÁNO U ESMERALDY

Nejelo se na Jitřenku, jelo se na tábor. Na opravdický tábor. Zvláštní družina, sestavená ze starších členů oddílu - byli to Vlasatka, Kulich, Kutilka a Modrásek - odjela i s Voloďou, který tuto skupinu vedl, již ve čtvrtek. Měla dovézt na tábořiště krajinky a prkna z pily i slámu ze zemědělského družstva, dále obří stan z vojenské posádky, který velitel slíbil oddílu na celý tábor, a nakoupit v Jednotě potraviny na první dny vaření. V sobotu pak měla přistavit traktor s valníkem pro odvoz zavazadel z nádraží.

"Nedá se nic dělat, musíme se rozdělit," řekl Škudibík Mezulánovi, "já pojedu ve čtvrtek se zvláštní družinou a ty si vezmeš na starost odjezd ze smíchovského nádraží."

Od čtvrtka do pátku pršelo. Když prší, to se to špatně vstává a vstávání bylo odjakživa Esmeraldinou slabou stránkou. Vždycky - ať mrholilo, nebo svítilo sluníčko. Pavel Tumlíř, Aleš Voves i Vladimír Valenta se mohli v rádiu při vysílání na dobré jitro přetrhnout, aby přivedli k životu takové děti, jako byla ona. Ale když ji konečně vydolovali zpod peřiny, potácela se dlouho mátožně po bytě, skleněnýma očima zírala do prázdna, brkala nohama o prahy a rameny vrážela do dveřních rámů. Její maminka to považovala za příznak některé z nemocí a vůbec věřila, že Esmeralda je mimořádně slabé stvoření. Občas jí psala pro učitelky lístky jako "Omluvte prosím pozdní příchod naší Jarunky - bylo jí nevolno a celou noc nespala." Jenže ona spala, a tvrdě, a probouzela se vlastně, až když brala za kliku u domu.

V sobotu, v den odjezdu na tábor, procitla však sama od sebe už v půl páté ráno a přišla se do ložnice zeptat, jestli se nezastavil budík. Její maminka se vylekala a odpověděla na to: "Dítě, snad ti něco není?", ale otec (po kterém Esmeralda zdědila žulový spánek) zavrčel:

"Vy se nazlobíte s tím vaším trampováním, já nezamhouřil celou noc oka a vy tu strašíte, ještě se nerozbřesklo!"

Esmeralda se tedy sebrala a šla do pokoje. Do postele už ne - bála se, že by zaspala. A to nesměla, to by ji Vavík sjel! Vavík vedl jejich družinu Ještěrek. Posadila se před svá zavazadla a začetla se do seznamu věcí, které měla mít s sebou.

Že se jí přes rameno dívá naschválníček Mezulán, o tom nevěděla. Při balení včera byl, však také otec asi třikrát zapakoval a čtyřikrát vysypal na koberec tornu, kufr i velkou brašnu, protože se mu to tam nevešlo.

"Co když táta zapomněl na baterku!" našeptal teď Esmeraldě Mezulán.

"Baterku!" vyděsila se, "že jsme nezabalili baterku! Půjdu třeba na hlídku a nebudu mít baterku!"

Začala ohmatávat tornu, pak nahlédla do velké brašny, ale nikde to na baterku nevypadalo. Rozepjala tedy tornu a opatrně, aby nic neharašilo a neťuklo, začala vyndávat její obsah na podlahu. Baterka tam nebyla. Vyndala tedy stejně tiše obsah postranní kapsy, ale tam byla jen pasta na zuby, kartáček na zuby, kartáček na ruce a kartáč na vlasy. V druhé kapse bylo také všechno možné, jenom ne baterka. Pak začala stejně tiše vyprazdňovat přepečlivě naskládanou brašnu, a ačkoliv vyložila tepláky i všechna trička, všechny trenýrky, plavky, osušku a nevím, co ještě, na baterku nenarazila.

"Leda že by byla v kufru," našeptal jí naschválníček - ale hned běžel do ložnice a foukl mamince do nosu. Esmeralda se zatím pokoušela otevřít kufrové zámky. Nešlo to. Kufr byl tak nacpaný, že už nebyl ani hranatý jako kufr, ale kulatý jako malý ležící hroch. Víko vypínalo oba zámky tak, že držely jako přibité. Esmeralda si na víko klekla, ale to nepovolilo. Pak si na ně stoupla, chvíli balancovala, a začala se pohupovat v kolenou. Vida, to vypadalo slibně - víko začalo pérovat! A najednou klap! - oba zámky vyskočily!

"Pro pána krále, dítě, co to děláš?" ozval se najednou za Esmeraldou šepot. "Co hledáš?"

"Nic," nafrněla se Esmeralda, "nech mě a jdi si lehnout, mami!"

"To je spoušť!" hořekovala maminka, "vždyť není kam si stoupnout. - Co na tom kufru rajtuješ, jdi dolů, já ti ho otevřu!"

To už nebylo potřeba; když Esmeralda z víka sestoupila, vyletělo, jako by bylo na péro. Z hroší tlamy se však vyřinula povědomá vůně lékárny.

"Že se rozlilo kloktadlo!" zahořekovala matka. "Nu ovšemže ano! Rozbilo se. Co já se nažehlila s tím prádlem a teď je nacucané kloktadlem! - Co tě to napadlo, skákat po kufru? Co jsi vlastně hledala, řekneš mi to konečně?

"No baterku jsem hledala, no!"

"A to musíš kvůli baterce rozšlápnout kloktadlo? Kde teď seženeme nové, když otvírají až v osm - taťko, nezapomněl jsi na baterku?"

"Co? Jakou baterku?" vrčel nevrle z lůžka zpola probuzený otec.

"Přece svítilnu, baterku - copak ty nevíš, co je to baterka?"

"To se ví, že vím, co je to baterka; a co s ní má být?"

"Jestli jsi na ni nezapomněl."

"Na co?"

"Na baterku. Jestli jsi ji zabalil Jarunce do věcí!"

"To se ví, že zabalil."

"A kam? My ji nemůžeme najít."

"Ale kam! Někam jsem ji dal, copak si mám pamatovat, kam jsem co dal, když jsem to přebaloval čtrnáctkrát? Někde tam je - heršvec vy se nazlobíte s tím vaším trampováním! Zavřete dveře a nechte mě dospat, nebo vám to všechno vyházím na ulici!" zavrzal otec výhružně postelí.

"No vidíš, teď se taťka mračí," řekla maminka vyčítavě, "teď abych ti to zabalila sama. A jak to udělám, když z toho nemám sílu, to nevím," vzdychla a začala sbírat tu spoušť na podlaze.

O chvíli později měl Esmeraldin otec zase po spaní.

"Podívej se, taťko, co se mi stalo - přetrhla jsem si noční košili."

"Co je?" vystrčil hlavu zpod peřiny.

"Že jsem si přetrhla noční košili."

"Jakou noční košili?"

"Mou. Tu novou."

"No a to mi musíš říkat zrovna o půlnoci? To mám všeho nechat a tu košili zaletovat nebo co? - Co jsi s ní dělala, pro pána krále?"

"Vždyť není půlnoc," pofňukávala maminka, "už musíš vstávat, abys odvezl Jarunku na nádraží. A taky je potřeba, abys jí zabalil věci. Nám to nešlo, a právě když jsem zkoušela zavřít kufr, tak se mi přetrhla ta košile."

"Jaké věci?" vztyčil se na posteli otec, "věci jsem jí zabalil už včera, a šestnáctkrát!"

"Jenže se musely trošku vybalit, protože se hledala ta baterka."

"Nač vybalit?" začal tušit něco nekalého "taťka", "vy se mě nazlobíte, s tím trampováním! Jestli jste to vybalily, tak to ale namouduši vyházím na ulici! Oknem! Všecko!" vsunul se otec výhružně do pantofli a odkráčel strnule do pokoje.

Zavazadla, byla už zase sbalena, jenom na zakleknutí na kufr bylo zapotřebí tatínka, či přesněji jeho váhy. Nenaložený otec na víko tedy zaklekl div ne s rozběhem. Ozvalo se křup! - otec povstal a zabodl se do maminky očima:

"Přetrhlo se mi pyžamo," syčel tatínek dělený dvěma, "to mám z toho vašeho trampování!"