Jan Neruda

POVÍDKY MALOSTRANSKÉ
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Úsměvné a nevšedním kouzlem básníkova vypravěčství prostoupené povídky přibližují svérázné postavičky Malé Strany.

Jan Neruda napsal třináct povídek o životě na Malé Straně.

Stručný obsah vybraných povídek

První povídkou je Týden v tichém domě. Popisuje (nejen) rodinu domácího Ebera, jenž si hraje na panstvo, vyvyšuje se nad obyčejnými lidmi a přitom není vůbec bohatý.

Další povídka Pan Ryšánek a pan Schlegl se odehrává v hostinci U Štajniců. Tam se scházeli pravidelně hosté, mezi nimi i pan Ryšánek s panem Schleglem. Ti však spolu nemluvili již jedenáct let kvůli lásce. Pak pan Ryšánek onemocněl. Až po jeho uzdravení se konečně s panem Schleglem usmířili a začali spolu mluvit.

Povídka Přivedla žebráka na mizinu líčí život pana Vojtíška. Byl to žebrák, který žebral na Malé Straně. Každý ho znal a on dostával jídlo i nějaké ty drobné. Jednou byl pan Vojtíšek před kostelem a přišla k němu žebračka, jíž všichni říkali Baba Miliónová. Oproti panu Vojtíškovi byla velmi zanedbaná, vrásčitá a celkově ošklivá. Sedla si vedle pana Vojtíška a nabídla mu, že by to spolu mohli dát dohromady. Pan Vojtíšek odmítl a žebračku to velice urazilo. Začala ho pomlouvat a šířila mezi lidmi řeči, že pan Vojtíšek vůbec není chudý, že má na Františku dva domy, bohaté dcery a v neděli že si užívá bohatství. Že by vůbec žebrat nemusel! Tyhle řeči se rychle šířily a tahle pomluva připravila pana Vojtíška o jídlo i peníze. Nikdo už mu nic nedal a on zemřel. Pomluva ho zabila...

Povídka Hastrman je o panu Rybáři, jemuž přezdívali Hastrman, neboť stále mluvil o moři a nosil zelený fráček. Říkalo se o něm, že je bohatý, protože má doma drahokamy. Když pan Rybář vzal svoji sbírku k profesorovi a zeptal se ho, jakou má cenu, dozvěděl se, že jsou to bohužel jen prachobyčejné oblázky. Chtěl je všechny vyházet oknem ven, ale nakonec mu příbuzný, pan Šajvl, řekl, že sice nemá drahokamy, ale že děti mají v něm svého dědečka, protože ho mají rády.