Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Hlavní postavou v tomto příběhu je doktor Heribert. Byl synem velice oblíbeného doktora a lidé k němu často chodili, protože si mysleli, že bude dobrý po otci. On však všechny odmítal a s nikým se nebavil. Nechtěl nikoho léčit. Lidé ho proto začali přezdívat doktor Kazisvět. Na ulici nikoho nepozdravil, a když se s ním někdo snažil začít rozhovor, ignoroval jej a odešel beze slova pryč.
Jednoho dne se koná pohřeb pana Schepelera. Celý pohřební průvod kráčí Malou Stranou. Nosiči, kteří nesou rakev, ji chtějí vyzdvihnout do vozu, když najednou jim rakev sjede a spadne na zem. Rakev se otevře a ruka pana Schepelera začne trčet z rakve.
Kolem zrovna jde doktor Heribert, jenž je na procházce a přimotá se do pohřebního průvodu. Když se rakev otevře, přistoupí k mrtvole, chytne pána za ruku a poté mu začne zkoumat oči. Najednou vykřikne: "Tento muž není mrtev"!
Všichni ho považují za blázna, až na pana Kejříka, který byl nejvěrnějším přítelem pana Schepelera. Doktor Heribert řekne, že je nebožtík jenom strnulý a nařídí, aby ho někdo rychle odnesl někam do domu.
Poté ho s panem Kejříkem celou noc oživují, až se pan Schepeler probudí.
Od té doby doktora Heriberta všichni začali opěvovat. Každý chtěl, aby ho začal léčit, dokonce i významnější lidé chtěli, aby se stal jejich osobním doktorem. Doktor Heribert to ale stále odmítá, stále nikoho nezdraví, nebaví se s lidmi, ignoruje je a stále zůstává sám v domě...
Příběh vypráví o muži jménem Krumlovský, jenž se chystá na advokátní zkoušku. Protože se chce na svoji zkoušku důkladně připravit, přestěhuje se na Malou Stranu. Navzdory tomu, že očekával, že v domě bude mít klid, v domě se pořád něco děje. Krumlovský se ani nestíhá učit.
Mezi další postavy v domě patří například malíř Augusta se ženou, která šišlá, když mají peníze, dále Provazník, jenž dříve lidem, kteří ho naštvali, zasílal anonymní urážlivé dopisy, nebo třeba paní domácí s domácím, který odpoledne ztrácí paměť.
Po nějakém čase stráveném na Malé Straně je Krumlovský vyzván nadporučíkem k souboji, protože nadporučík se cítil uražen, jakým způsobem se Krumlovský choval ke konduktérce.
Souboj skončí šťastně, ale Krumlovský se odstěhuje z Malé Strany.
Příběh je o muži jménem Rybář. Pro jeho jméno, a proto že pořád nosil zelený fráček, se mu začalo říkat Hastrman. Na Malé Straně se vyprávělo, že je hodně bohatý a že doma má bedny s cennými kameny.
Jednoho dne se vypráví s jednou krabičkou kamenů k panu profesorovu Mühlwenzelovi, jenž byl matematik a přírodozpytec. Chtěl po něm, aby mu řekl, jak jsou jeho kameny cenné. Profesor mu po jejich prozkoumání řekne, že nemají skoro žádnou hodnotu.
Pan Rybář se vrátí domů. Začne noc, on se postaví k oknu a začne naštvaně kameny vyhazovat ven. Najednou se ozve mužský hlas pana Šajvla (jeho příbuzný, se svojí rodinou bydlí u pana Rybáře). Ptá se ho, co dělá a proč ty krásné kaménky vyhazuje ven. Pan Rybář naštvaně odpoví, že ty kameny nemají žádnou cenu. Pan Šajvl mu na to odpoví, že to nevadí, ať je nevyhazuje, ať je nechá jeho dětem, protože se mu líbí a že si s nimi můžou hrát.
Poté mu pan Šajvl řekne, že i když není bohatý, tak že ho pořád mají rádi a že neví, co by si bez něj počali.
Pan Vorel byl člověk, který si otevřel krupařský krám. Do Prahy se přistěhoval z venkova a lidé ho mezi sebe nechtěli přijmout. Na Malé Straně platilo pravidlo, že krámy byli dědičné a každý určitý krám měl v ulici své místo, aby se to lidem nepletlo. Pan Vorel si otevřel krupařský krám na místě, kde býval obytný dům. To lidem hodně vadilo.
Do jeho krámu nechodil téměř nikdo, i když byl dobře zásobený. Nejen proto, že lidem vadilo, že není "domácí", ale také proto, že když si k němu jedna slečinka šla koupit kroupy, pan Vorel v krámě kouřil pěnovku a slečna ho poté začala všude pomlouvat, že má krám zakouřený a že dokonce i z jídla je cítit tabák. Poté k němu lidé nechodili už vůbec.
Po několika měsících začali navštěvovat pana Vorla Židé. Lidé vždy říkávali, že pokud se někdo spustil s Židy, tak to bude špatné. Vyprávělo se, že pan Vorel bude vystěhován a krám nadobro zavřen. Za několik dní našli pana Vorla oběšeného na jeho půdě.
Parta čtyř mužů, kteří se pokoušejí o revoluci, si založí "spolek pistolový". Po vojenských hrdinech se pojmenují Jan Žižka z Trocnova, Prokop Holý, Mikuláš z Husi a Prokůpek z Husi. Po dlouhé debatě usoudí, že Rakousko je něčím urazilo a že ho musí zničit. Vymyslí bojový plán. Začínal ovládnutím citadely, poté dobytím Prahy a nakonec se chystali ovládnout i Vídeň.
Z peněz jejich "klubového fondu" si koupili bambitku. Ještě potřebovali střelný prach.
Poté si domluvili místo a čas jejich plánovaného útoku. Střelný prach měli zajištěný od hokynáře Pohoráka, jenž jim ho měl přivézt přímo na místo.
V ustanovený čas je každý připravený na svém místě. Už čekají jen na Pohoráka se střelných prachem. Jenže ten nikde. Po pár momentech se dozví, že ho zatkla policie.
Ve skutečnosti Pohorák nejdříve prodával na trhu kuřata. Protože se mu nepodařili nic prodat, lehl si pod svůj vůz a usnul. Po chvíli za nim přišel policista, jestli si nechce jít k němu na stanici prospat. Protože byl Pohorák starší muž a zapomněl, že měl něco někomu odvést, tak ochotně s policistou šel.
Po několika dnech potkal Prokop Holý Pohoráka a zeptal se ho, co udělal s jeho šesti zlatými, které mu předem zaplatil za střelný prach. Pohorka se mu vysmál a řekl mu, že si ze starších lidí nemá dělat legraci a že vůbec neví, o čem mluví.
Jednou měl na Malé Straně pohřeb jeden zámožný obchodník. Na pohřeb kromě jiných přišla také paní Ruska. Paní Ruska chodila na každý pohřeb bez ohledu na to, jestli byla pozvaná, nebo ne. U rakve nebožtíka začala srdceryvně plakat, což ostatní pozůstalé rušilo. Na paní Rusku byl zavolán komisař, který ji odvedl na stanici. Paní Ruska dostala zákaz chodit na jakékoliv pohřby, protože dělala jen ostudu.
Jenže paní Ruska na všechny vyzrála. Po půlroce se přestěhovala do bytu u Oujezdské brány. Věděla, že tudy musel projít opravdu každý funus, a tak při každém pohřbu vyšla před dům a srdečně plakala.
Hlavními hrdiny v této povídce jsou dva muži: pan Ryšánek a pan Schlegl. Po jedenáct let spolu každý den ve stejný čas sedávají v hostinci "U Štajniců", aniž by jeden na druhého promluvil aspoň slovo. Jejich nenávist plyne z dob, kdy pan Ryšánek chodil se ženou, jež ho později opustila právě kvůli panu Schleglovi. Později se vzali, avšak jeho manželka po porodu zemřela.
Oba dva spolu každý den sedí u jednoho stolu, pijí pivo, kouří dýmku a oba dva se navzájem ignorují. Jejich mužské ego jim nedovoluje, aby po tolika letech jeden z nich od stolu odešel, protože by tím přiznal svoji prohru.
Příběh pokračuje onemocněním pana Ryšánka (je o 10 let starší než pan Schlegl). Pan Schlegl mezitím pokračuje ve svém zvyku chození do hospody a sezení u jejich stolu. V duchu se raduje a začne trávit v hospodě více času.
Po jisté době se pan Ryšánek uzdraví a vrátí se do hospody. Poté co se pan Ryšánek usadí na své místo, zjistí, že si doma zapomněl tabák. Když na to přijde, poprosí sklepníka, aby mu skočil pro tabák domů. Jakmile to uslyší pan Schlegl, nabídne mu tabák svůj. Ten ho ignoruje, počká si, až přijde sklepník s jeho tabákem a až poté mu odpoví, že už má svůj. Pak se ho pan Schlegl zeptá, jestli mu chutná a pan Ryšánek mu začne věnovat svoji pozornost a začnou se spolu bavit.
Od té doby spolu sedávají v hospodě a zase spolu komunikují.
Nejdůležitější postavou v tomto příběhu je žebrák Vojtíšek. Všemi oblíbený muž žije na Malé Straně, kde ho všichni znají a ochotně mu dávají trochu jídla i nějaké ty peníze.
Jednoho dne na cestě z kostela sv. Mikuláše potká další žebračku, řečenou "baba Milionová". Nazývaná je tak proto, že když od někoho dostane almužnu, slibuje, že se to dotyčnému všechno vrátí milionkrát, na rozdíl od ostatních žebraček, které slibují jenom stotisíckrát.
Žebračka chce, aby s ní žebrák Vojtíšek začal žít. Vojtíšek odmítne a odejde od ní pryč.
Od té doby se začnou o žebrákovi na Malé Straně roznášet podivné pomluvy. Tvrdilo se, že Vojtíšek je bohatý, že vlastní dva domy a že má dvě dcery.
Muži z Malé Strany byli rozčílení, ženy zklamané. Najednou kamkoliv, kam pan Vojtíšek přišel, neměli nic k jídlu ani žádné peníze. Všude se vymlouvali, že je krize a chudoba.
Žebrák se ještě nějakou chvíli potulovat po Malé Straně, až jednoho dne zmizel. Po několika dnech se občané dozvěděli, že pan Vojtíšek byl nalezen vedle kanonýrských kasáren celý promrzlý jen v kabátě a kalhotách.
Hlavní postavou je zde neprovdaná slečna Máry.
Jednou přišel slečně dopis od Viléma Cibulky, který jí nabízel manželství. Za několik dní poté jí napsal Jan Rechner, jenž jí nabídl totéž. Rechner s Cibulkou byli přátelé a oba si z Márinky vystřelili. Ona, nic nevědíc o tom, běžela se poradit se svou přítelkyní, paní Nocarovou.
Za několik dní jí však přišel dopis od pana Cibulky, že nevěděl o tom, že se o ni uchází jeho přítel, a proto se jí vzdává. Stejně tak učinil Rechner. Slečna Máry z toho byla velice nešťastná.
Neuplynuly ani dva roky od této události a Rechner zemřel na souchotiny. Po dalších čtyřech měsících zemřel i Cibulka na zánět plic. Máry nevěděla, na který hrob jít dříve, a proto vždy na Dušičky si s sebou na hřbitov brala malé děvče od sousedů - ke kterému hrobu se vydalo dítko nejdříve, k tomu hrobu položila věnec jako první.
Hlavním hrdinou je malý chlapec, kterému někdo pověděl, že každou noc o půlnoci slouží v chrámu mši sám svatý Václav. Proto se jednoho dne rozhodne, že proklouzne navečer do chrámu a zůstane tam celou noc. Doma matce řekl, že jede ke staroměstské tetě a zůstane tam přes noc, aby matka neměla podezření. Do chrámu se mu poté podaří v pořádku dostat.
Začne mu být zima a má hlad. Přitom se mu začíná i chtít spát. Aby se zahřál, jde se na chvíli projít po chrámu. Poté si zase jde sednout na schody.
Nakonec na chvilku usne. Po chvíli jej něco probudí. "Mše svatováclavská," pomyslí si chlapec.
Podívá se dolů a uvidí faráře, jak slouží mši. V lavici sedí jeho matka a staroměstská teta. Omráčeně sedí a dívá se, jak jeho matka s tetou odcházejí pryč. Myslí si, že se ztratil.
Poté chlapec rychle vstane a utíká za jeho matkou. Políbí ji na ruku.
Povídka vypráví o životě obyvatel Prahy žijících v domě na Malé Straně. Tichým domem je ironicky označován malostranský činžák.
Jednou z obyvatelek domu je paní Bavorová, která zde žije se svým synem Václavem. Bavorová pracuje jako hokynářka ve svém obchodě o také dělá pomocnici v rodině domácích (rodina Ebrová). Syn Václav pracuje na úřadě jako praktikant, později je vyhozen kvůli urážlivým fejetonům o svých nadřízených, které byly nalezeny v jeho stole. Celá rodina je zachráněna, když Bavorová vyhraje v loterii peníze (díky jejím věšteckých schopnostech), takže nepřijdou o střechu nad hlavou.
Dalšími hlavními postavami jsou členové rodiny domácích - Ebrovi. Jejich dcera Matylda má za přítele důstojníka Kořínka, jehož jí ale přebere její přítelkyně Marie, která mu poví o špatné finanční situaci domácích.
V domě žije rovněž starý doktor - mládenec Loukota, který je zamilován do okouzlující mladé slečny Josefinky (Pepinka). Začne jí psát anonymní milostné básně (které ukradl Václavovi), ale brzy zjistí, že je Josefinka zasnoubená s někým jiným.
Nakonec si Loukota na truc vezme Klárku - dceru Lakmusových, u nichž je v podnájmu.
V domě také žila stará panna Žanynka se svým psem Azorem. Ta byla nalezena jednoho dne mrtvá, když jí Josefinka nesla snídani.
Celý tichý dům jí šel na pohřeb.
U tří lilií je název hospody, kde muž pozoruje krásnou dívku, jak tančí. Dívka se na něho občas usmála, zamrkala a tančila dál. Najednou ke krásné dívce přišla další dívka, něco jí řekla a nakonec spolu obě dvě odešly ven, kde byla velká bouřka. Po pár chvílích se dívka zase vrátila.
Starší družka jí začala pomáhat usušit si mokré šaty a ptala se jí, co se stalo. Dívka odpověděla, že jí zemřela matka.
Dívka poté přišla blíže k muži, jenž ji chytil za ruku a začal ji utěšovat.
Celý příběh se odehrává na střeše jednoho z domů na Malé Straně.
Jednou z postav je Jan Hovora - posluchač filozofie. Dále je zde i pan Kupka - technik a budoucí inženýr. Povídka začíná jejich rozhovorem na střeše. Po několika chvílích se k nim přidá pan Jäkl.
Jejich rozhovor se nasměruje k lásce pana Jäkla. Začne vyprávět, že od mládí se mu líbilo jedno děvče - Lizinka. Po nějaký čas se spolu sice scházeli, ale poté se spolu asi patnáct let neviděli. Nakonec se znovu setkali na zábavě, kde ji poprosil o tanec. Chvíli tancovali a pak se šli projít. Nakonec ji doprovodil až domů. Po několika dnech mu od ní přišel dopis, že se chce sejít u kostela. Od kostela došli do Valdštejnské zahrady, kde si přísahali věčnou lásku a že se vezmou. Jenže o několik dní později se pan Jäkl dozvěděl, že Lizinka porodila v nemocnici kluka. Nebyl jeho.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky