Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII
Otázka vkusu

Není tomu dávno, co v Zápisníku tohoto listu bylo poukázáno na podezřelou úlohu, kterou v jistých případech hraje slovíčko vkus. Vyskytuje se co chvíli v dnešních hovorech. Poráží nejlepší argumenty a rázem vysvobozuje člověka, který se dostal do úzkých. V nesčetných případech, zejména skoro ve všech otázkách uměleckých, jmenuje se jím nejvyšší instance, od níž není odvolání. A zaklínací formulka zní: To je věcí vkusu (Das ist Geschmacksache). Tož, nic divného, že někdo se náhle pozastaví nad zaklínací silou tohoto slova a pojmu a otáže se: Jak je tomu vlastně s tímto vkusem?

Kdybychom uvažovali o věci příliš loajálně, mohlo by se nám zdáti, že se tímto způsobem hlásí ke slovu svaté právo subjektivního stanoviska proti brutalitě pravd příliš objektivních. Ve skutečnosti však tato „věc vkusu“ ze zaklínací formulky jest pravidelně věcí nevědomosti, zkaženosti nebo zlé vůle, a domnělý osobní vkus jako poslední, nejvyšší instance jest pouhou výmluvou, vítěznou maskou poraženého, prázdným gestem zakončujícím spor, který se stal nepohodlný.

Staré latinské přísloví ovšem nepozbylo dosud významu. De gustibus nedá se opravdu disputovati. Není dobře myslitelno, že rozumní lidé ve stavu střízlivém pohádají se o to, je-li hezčí zelená nebo červená barva, je-li chutnější jablko nebo hruška, je-li milostnější blondýna nebo bruneta. Dalo by se snad disputovati o tom, je-li zelená barva, jablko, blondýna zdravější než červená barva, hruška, bruneta, ale otázka jejich hezkosti, chutnosti, milostnosti je zodpověditelna toliko subjektivně. Hygienická kritéria mají prostě objektivní základ v logických argumentech a zákonech, který, i když není snad věcný, vyvíjí se aspoň logicky a neodvisle od subjektivní libovůle, kdežto hezkost, chutnost, milostnost možno měřiti toliko subjektivně; smysly každého člověka rozumí jim po svém a neodvisle od pravidel, která by se pokoušela stanoviti věda. Otážeme-li se v daném případu: Proč ti chutná lépe jablko než hruška? nebo: Proč se ti zdá slečna X hezčí než slečna Y?, obdržíme odpověď, která sotva uspokojí, která bude dokonce málo upřímná a spolehlivá, snažíc se nepřesné přesně vyjádřiti, nahražujíc komplex složitých vnitřních důvodů povrchním detailem, obdržíme-li ji vůbec a nepřivedeme-li do rozpaků tázaného, který bude hledati pro nás rozumových argumentů tam, kde jich není? Co však pomyslili bychom si o člověku, který by tvrdil, že jedna věc jest zdravější druhé, a nedovedl svého tvrzení odůvodnit?

Gusto je gusto, a je to velký pán. Ale abychom mohli smeknouti před jeho majestátem, musí zůstati doma ve své říši, kde subjektivní libovůle jest jediným rozhodujícím činitelem a nepotřebuje důvodů, logiky, zákonů. Ale vkus, kterého zejména v dnešních přechodných poměrech uměleckých dovolává se tak často hlupák nebo zpátečník jako nejvyšší instance, jest něco docela jiného. Zde, jako v diskusi o otázkách vědeckých, neexistuje jako argument žádné takové gusto, o němž mluví latinské (...)

(......)