Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV
Pokračování bez názvu

Všecko se tedy pomalu stěhuje již na grunt. Poslední dahlie – které měly a mohly býti venku již před čtrnácti dny, kdyby mistra Band’oucha někdo zaléval přiměřenou tekutinou v jeho zahradě tak, jako my zaléváme bylinky vodou ze studně –, pak letní levkoje, astry, velkokvěté chryzantémy – k nimž vám povím pěknou pohádku, až pokvetou, v říjnu –, řebíčky, hledík (antirrhinum) a ledacos jiného, co není odsouzeno rozkvésti v květináčích za všelijakými okny ve městě. Máme plné ruce práce, ač jsme tu teď skoro stále tři, souchotiny bychom si uhnali, kdybychom poslouchali mistra na slovo: mrška zatracená, chce vždy na náš účet nahraditi čas, jejž stojí ho žízeň a mariáš. Nicméně potíme se a žízníme.

Nějaká podezřelá láhev stojí ovšem v konvi ve vodě. Kdybyste k ní přičichli, poznali byste sice, že je to pouze „čistá“, ale věřte nevěřte: v té naší přírodě na sluníčku a při práci chutná to jako plzeňské od Stopků a není po tom líno. Bohužel však v láhvi je toho již na dně (prosím vás, za patnáct pro tři dravce!) a je to poslední hlt pro mistra Band’oucha: přicvrkli jsme mu tam z pumpy. A na víc nemáme; při dnešní drahotě nevydělá si člověk ani na tu trošku za patnáct každý den. A naši ctitelé pozdravují a líbají nás v dopisech, ale aby přišli něco poplatit (nejlépe hned zrána a ve všední den, rozumí se, poněvadž v neděli neúřadujeme), to ne a ne! A pijeme přece vždy také na zdraví pátera Šrámka, nesmrtelného humoristy, bez jehož křepkých vtipů ani by se Morava nezasmála!

Nešť! Člověk již počítá s lidským nevděkem jako kanár s klecí nebo český spisovatel s nadšením dr. Koudely pro literaturu. Jen když aspoň květen se rozkrásnil tady u nás jako pohádka o pokladu ze samých smaragdů, safírů a perel.

Nějaká ta „horká vlna“ překazila letos ledovým mužům jejich květnovou intriku, máme za sebou první, krásnou jarní bouřku, která smyla z nás prach, je horko, jaké přece nemůže ještě potrvati. Neboť deště, vláhy, hodně vláhy potřebujeme stále ještě, a čím více, tím lépe, aby v studené polovině roku nebyly naše bramborové polévky opět bez hub jako minule a v létě naše toulky bez jednoho z nejrozkošnějších zaměstnání.

Sedím tu nahoře na rohu pařeniště a vybírám mladé řebíčky. Sedmihlásek pomáhá mi řinčením svých nejhezčích písniček, hmyz bzučí a sluníčko se směje a na dorančích^[11] u plotu hejno malých sýkor cvrliká a obírá každý list a každou větévku, provádějíc úžasnou gymnastiku stejně něžnou jako smělou a tak přirozenou, graciézní a tak užitečnou. Mistr Band’ouch sází na záhonech docela dole a třetí z nás, úřední osoba, jež se teď také vrhla na zahradnictví, zalévá za ním. Jsem sám a dopřávám si labužnicky staré své rozkoše, nořiti ruce hluboko do vlahé hlíny. A bylinku za bylinkou s jejím chomáčkem kořínků a prsti kladu pomalu na víko dužinové krabice, která k nám zabloudila bůhvíodkud jako ty pletené krabice z Itálie a pěkné koše z Kapska, z rodných zemí choulostivějšího kvítí. Nade mnou, kdesi za skleníkem, (...)

(......)