Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

I
Ve skleníku mistra Banďoucha

V teplém skleníku mistra Banďoucha je právě čtyřiadvacet stupňů. A ve všech koutech cvrlikají kapky vody.

Mistr má mnoho práce. Královské begónie věsily již své hnědé a stříbrné listy, vadly maršálky, nevolno bylo exotickým vězňům, kteří mají rádi nejen horko, ale i vlhko. Tož jsem kropil i zaléval.

Mám raději lesní a luční kvítí než veškeru chloubu našich zahrad a parků, anemický půvab zboží rychleného považuji za příliš buržoazní. Ale tropické rostlinstvo mám ve zbožné úctě.

Miluji teplé skleníky, kde bují asparágus, adianthum, anthurium, cocos, philodendron, pothos, maranta, cyperus, nephrolepsis, polypodium, pteris, selaginella. Nejmenuji těchto podivných jmen zbytečně a namátkou. Z přiměřených druhů těchto rostlin sestaví vám zkušený zahradník kolekci, kterou můžete si osaditi větší skleněné terárium v pokoji. Na dno dáte vrstvu roztlučeného dřevěného uhlí, aby přebytečná vlhkost měla odchod, pak vrstvu dobré a tučné hlíny smíšené s jemným pískem. Potom zasadíte byliny, dobře je pokropíte a přikryjete terárium sklem. To je nejroztomilejší domácí zahrádka. Potřebuje nejméně péče a nabude vkrátku vzhledu nejbujnějšího. Nějakého drobného exotického obojživelníka neškodí přidati.

V Německu žijí zahradníci, kteří mají nejen vědomosti, ale i vkus. Zkuste to a napište si o ceník firmě Henkelově do Darmstadtu. To je četba, která vzbuzuje laskominy.

Tuto radu dávám však jen mimochodem a jistě zbytečně, neboť nepochybuji, že na takové hlouposti diletantů života nemáte kdy pro důležité zájmy a myšlenky, jež vás absorbují…

Tedy čtyřiadvacet vlhkých stupňů je ve skleníku mistra Banďoucha. Kapky cvrlikají, a já si zapálil pěknou prohnutou blondýnku s tenkou slámkou. „Pikýruji“ lobélie. Víte, co to je?

To je zkouška trpělivosti.

Představte si dva mělké truhlíky naplněné jemnou hlínou smíšenou s ještě jemnějším pískem. Jeden z nich pokryt je jasně zeleným koberečkem útlých bylinek, jež vyklíčily ze semen. Jest jich nějaký tisíc. Tyto jako vlas útlé rostlinky s dvěma nebo třemi přeněžnými lístky nutno rozesaditi. Po jedné, slabší po dvou, po třech vyzvednou se dřevěnými klíštkami nebo obratnými prsty a sází se do jamek vypíchnutých dřevěným bodlem pěkně do řady, v stejných mezerách. Půltřetího sta přijde jich asi do jednoho truhlíku.

Tož snad věříte, že je to zkouška trpělivosti. Mistr Banďouch umí při tom, víme, pěkně vyprávěti povídky svého života a své radosti, kterou jest, víme, žena.

Ale dnes mistr Banďouch nemá kdy „pikýrovat“, ač jest nejvyšší čas. Zřizuje o dvě nebo tři čísla dále zahradu nějakému měšťákovi. Ohání se motykou, rýčem a lopatou, kleje na takový život a vzpomíná pěkného posezení při dobrém pivku u panímámy z Luk.

Mám horké srdce, ale zimomřivou pokožku; proto je mi dobře v teplém skleníku, třebaže se potím nad lobéliemi. Žízeň si schovávám k večeři a myslím na to, jak sladko je žíti v tropech.

Nejednou jsem si řekl s Nerudou,

že ledačím jsem byl v tom božím (...)

(......)