Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX
Elegie

Je mi nějak smutno a protivno. Ani voda, u které často celé dny postávám, nechce mne vyléčiti. Ani voda, spanilá a tajemná, mihotající se lehce mezi olšemi a vrbami. Pozoruji blažený tanec motýlic, zelených, modrých a hnědých, a závidím a hněvám se, a chytím-li rybu, jsem chladnokrevně krutý. Nejlépe bylo by opíti se až do polomrtva, stonati někde v koutě a pak teprve s rekonvalescentní chutí k životu stanouti znova uprostřed nádherného léta.

Lidský skřehot, jediný zvířecí zvuk skutečně navýsost odporný, kalný proud nesmírně zbytečných žvástů, huláká všemi ulicemi villegiatury, peče se na slunci jako prskající špatný omastek a nějaký ženský klavír zušlechťuje ještě tuto kulturní symfonii. Není možno mysliti na něco krásného. Dříví bych štípal až do úpadu, slepě a bezohledně k prstům. A ještě raději štípal bych lidské lebky…

To je tak, když nějaké povinnosti nebo okolnosti vytrhnou člověka z přírody a samoty a donutí ho ke styku s lidmi aspoň v myšlenkách. To je tak, když člověk neslyší dlouho laskavého a krásného slova a žije v poměrech, kdy na ně čeká.

Och, jak jsi veliký a bohatý, splýváš-li někde v samotě se stromy a travami uprostřed lesů nebo polí! Cítíš se součástkou velikého dění, nejsi nic a jsi všecko, a Veliký Pan, který dosud žije, ale skrývá se nevděčné době a jen čeká, poněvadž ví, že bláhový člověk vystřízliví zase jednou ze svého poblouznění, Veliký Pan žehná ti jako věrnému svému děcku a drsný jeho polibek cítíš na svém čele!

Ale jak jsi chudý a maličký uprostřed lidí, ve svém neobratném a nedobrovolném obcování s nimi, jak sám a sám, blázen mezi moudrými, chytrými a prohnanými, ty, člověče, který miluješ umění a myšlenky, utopie a revolty, krásné věci a naivní ženy, přírodu a svobodu, ty, šílence, zločince, pitomce! Žiješ dnes ve světě cifer a o tvůj pípot nikdo se nezajímá. Ofélie, jdi do kontoáru!

Ano, příteli! Tvá žena si to přeje, příbuzní na to naléhají, přítel ti to radí, úcta bližních řídí se dle toho: Kamaráde, jdi do kontoáru. Dvě třetiny svého bdění věnuj cifře, božské, vznešené, neodolatelné cifře, a teprve zbytek svým bláznivým ideálům a zbytečným pitomostem, teprve zbytek, a co nejopatrněji. Pak se staneš někým: žena tě poslouchá, příbuzní tě chválí, přátelé se tě drží a bližní tě ctí, přicházíš z království cifry, a kdož ví, co z tebe jednou nebude. Pomni, že dnešnímu světu je zcela lhostejno, kdo jsi, a že se zajímá jen o to, kolik vyděláváš. Nestyď se za to! Jsou na světě vznešenější věci než člověk a propadly témuž osudu. Nikdo se neptá po množství krásy a ducha v předmětech, každý chce věděti toliko, kolik stojí… Jsi pták v kleci z cifer. Svět je líheň cifer, život vášnivý rej cifer. Obchodních cifer, nutno dodati…

Naproti na břehu pod vrbami sedává s udicí mladý Herr Kraus. Student z Vídně myslím. Dělává totéž co já. Jdu-li pod splav, přijde za mnou. Haben sie was schon? Chytám-li na sýr, chytá na sýr. Chytám-li na červy, vytáhne červy. Mám-li brk, nasadí si brk. Mám-li (...)

(......)