Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVII
Mistr Banďouch a vojna

Trochu udiven slavím tiché jubileum. Je tomu pět let, celých pět let a několik dní, co jsem na tomto místě psal poprvé o mistru Band’ouchovi. Pět let!

Jejich první polovina byla doba idyly s mnoha krásnými dny divošské radosti z venkova a doba fejetonů, které jsem psal nejraději. Byla to také doba mnoha nářků, nářků nad českým životem, který chátral. V jejich druhé polovině ledacos počalo se měniti. Mistr Banďouch zmizel v cizích službách, moje idyla stávala se tak samotářskou, že se snad dala předvídati nějaká reakce, bída českých poměrů dostoupila vrcholu. I jiné věci spěly rychle ke svému zenitu. Čichali jsme zvědavě k husté a dusné atmosféře, chtějíce vycítiti, co skrývá, co chystá.

Dočkali jsme se. A moje idyla chystá se doživořiti, škrcena dobou zcela neidylickou. Hromy bijí, věci se převracejí. Teprve ten, kdo vyvázne se zdravou kůží, může pomýšleti na nový pořádek ve svém životě.

Ale jak, jak se teď vzpomíná! Přes těch pět let vidím stále před sebou ten starý těsný skleník v Lukách, kde jsem poprvé mluvil s mistrem Banďouchem. Zdá se mi, že by stačilo jen pero odhodit, klobouk vzít a v pěti minutách že bych seděl opět na nějaké dřevěné improvizaci pod kalnými skly, ve vlhkém horku, v němž neustále cvrlikají kapky vody, a naslouchal s bylinami dravé bystřině, která proudí neoblomně z hrdla mistru Band’ouchovi, když má dobrý den a vypravuje. Naslouchal bych opět drsným rapsodiím o tom, jak se žilo v Dolní Tuzle, jak se pekli skopci na horách a jak se milovaly nebezpečné krasavice…

Jak se vzpomíná! Chtěl bych ještě jednou s blahým klidem v mysli „pikýrovat“ lobélie nebo stavět pasti na myši nebo cokoliv jiného činit z toho stera věcí, jež jsou nutny k životu tichému tropickému ostrůvku, jímž je v našem chladném zeměpásu skleník. Chtěl bych také hrnouti se opět po stráních měkkých mechem nebo sněhem; za proutky, za jmelím, za smrkovými šiškami, za dary těch lesů, do nichž mistr Banďouch chodil jako domů…

Chodím však tiše a unaveně lesními alejemi, do nichž až nahoru doléhají cizí zvuky z údolí, kde se cvičí rekruti. Také pochod vojenské trubky nebo píseň vracející se kolony.

Mistr Banďouch prodělal už kus vojny, přinesl si z ní třetí hvězdičku a dvě rány.

Čas zdá se míti teď spád vodopádu, snad proto, že válka připadá nám pomalá jako rafije hodin, když nechtějí a nechtějí setkati se na dvanácté, ač bychom již tak rádi zasedli k obědu. A tož je tomu velmi dávno již, co mi řekli, že také mistr Banďouch už je „tam“, že jeho pluk projížděl naší dědinou. Banďouch stál v otvoru vagonu, volal, kýval, dával nás pozdravovat. Pak jednou přišel první růžový lístek od něho. Nic než pozdrav. Ale zajímalo mne, kde jest. Představoval jsem si (...)

(......)