George Orwell

HOLD KATALÁNSKU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI/

Přesný a nezaujatý záznam o barcelonských bojích nebude nikdy možné pořídit, protože neexistují potřebné údaje. Budoucí historikové mohou počítat jen s haldou obvinění a stranické propagandy. Já sám mám jen málo údajů kromě toho, co jsem viděl na vlastní oči a co jsem se dozvěděl od dalších očitých svědků, které mohu považovat za spolehlivé. Mohu však vyvrátit některé nejnestoudnější lži a pomoci postavit celou záležitost do správné perspektivy.

Tedy za prvé, co se vlastně stalo?

Nějakou dobu už v celém Katalánsku existovalo určité napětí. V předchozích kapitolách této knihy jsem se zmiňoval o bojích mezi komunisty a anarchisty. V květnu roku 1937 dosáhly události bodu, kdy bylo nutno považovat výbuch násilí za nevyhnutelný. Bezprostřední příčinou tření bylo vládní nařízení odevzdat soukromě vlastněné zbraně, které kolidovalo s rozhodnutím budovat silně ozbrojenou "nepolitickou" policejní moc, ze které by měli být vyloučeni členové odborů. Význam tohoto nařízení byl každému zřejmý; a bylo také jasné, že příštím krokem bude převzetí některých klíčových průmyslových odvětví, kontrolovaných CNT. Navíc mezi dělnickou třídou panovalo určité rozladění, jehož příčinou byl zvyšující se kontrast mezi bohatými a chudými, a všeobecně převládal pocit, že revoluce je sabotovaná. Mnoho lidí bylo překvapeno, když na 1. máje nedošlo k žádným nepokojům. Třetího května se vláda rozhodla obsadit telefonní ústřednu, kterou od vypuknutí války řídili většinou dělníci z CNT; tvrdilo se, že ústředna pracuje špatně a že úřední hovory jsou odposlouchávány. Náčelník policie Salas (který mohl či nemusel překročit svoji pravomoc) vyslal tři nákladní auta ozbrojených gardistů, aby budovu obsadili, zatímco okolní ulice čistila ozbrojená policie v civilním oblečení. Asi ve stejnou dobu obsadily skupiny gardistů různé další budovy na strategických místech města. Ať již skutečné záměry vlády byly jakékoliv, existovalo všeobecné přesvědčení, že tu je signál ke generálnímu útoku Civilních gard a PSUC (komunistů a socialistů) na CNT. Ve městě se rozkřikly zprávy, že se útočí na dělnické budovy, v ulicích se začali objevovat ozbrojení anarchisté, práce se zastavovala a brzy propukly boje. Toho večera a druhý den ráno se po celém městě začaly stavět barikády a boje pokračovaly až do 6. května. Na obou stranách však byly boje většinou defenzivní. Budovy byly obležené, ale pokud vím, nikde nebyly brány útokem. Zhruba lze říci, že síly CNT - FAI - POUM držely dělnické předměstí a ozbrojené policejní jednotky a PSUC držely střed a oficiální čtvrti města. Šestého května nastalo příměří; boje však brzy opět propukly, patrně na základě předčasných pokusů gardistů odzbrojit dělníky CNT. Druhý den ráno však začali lidé barikády opouštět z vlastní vůle. Až asi do večera 5. května vítězila spíš CNT a velký počet gardistů se vzdal. Avšak neexistovalo žádné společné vedení a žádný pevný plán - pokud lze soudit, nebyl vůbec žádný plán, kromě neurčitého odhodlání vzdorovat (...)

(......)