George Orwell

HOLD KATALÁNSKU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V/

Na východ od Huesky se až do konce března nedělo nic - doslova nic. Byli jsme od nepřítele vzdáleni dvanáct set metrů. Když byli fašisté zahnáni zpět do Huesky, jednotky republikánské armády, které držely tuto část fronty, nijak se svým postupem nepospíchaly, takže linie fronty tvořila jakousi kapsu. Později bude třeba postoupit - což bude pod palbou dost choulostivá záležitost, ale pokud šlo o dnešek, nepřítel jako by neexistoval; jediné, co nás zajímalo, bylo udržovat se v teple a sehnat dost jídla. Po pravdě řečeno, i tak tu byla v té době řada věcí, které si zaslouží pozornost, a některé z nich také později popíši. Budu se však více držet sledu událostí, když se zde teď pokusím podat částečný přehled vnitropolitické situace ve vládní straně.

Zpočátku jsem politickou stránku války ignoroval a mé pozornosti se začala vnucovat až někdy v této době. Pokud Vás příliš nezajímají obludnosti stranického politikaření, klidně přeskočte; snažím se udržovat politické části tohoto vyprávění v oddělených kapitolách právě z tohoto důvodu. Zároveň by však vůbec nebylo možné, aby se o španělské válce psalo jen z čistě vojenské stránky. Byla to především politická válka. Žádná její část, alespoň ne během prvního roku, se nedá pochopit bez alespoň částečné znalosti vnitrostranického boje, který zuřil na vládní frontové linii.

Když jsem přišel do Španělska, a nějaký čas poté, politická situace mne nejenže nezajímala, ale ani jsem si ji neuvědomoval. Věděl jsem, že vypukla válka; neměl jsem však ani potuchy o tom, o jakou válku jde. Kdybyste se mne zeptali, proč jsem vstoupil do milice, odpověděl bych vám: "Abych bojoval proti fašismu." A kdybyste se mne zeptali, za co bojuji, odpověděl bych: "Za všeobecnou slušnost." Akceptoval jsem verzi novin New Chronicle - New Statesman o válce na obranu civilizace proti maniakálnímu vzbouření jednoho zatvrzelého paličáka v žoldu Hitlera. Revoluční atmosféra Barcelony mne hluboce přitahovala, nijak jsem se však nesnažil ji pochopit. A pokud šlo o kaleidoskop politických stran a odborových organizací s jejich únavnými zkratkami - PSUC, POUM, FAI, CNT, UCT, JCI, JSU, A1T - ten mne jen dráždil. Na první pohled to vypadalo, jako kdyby Španělsko trpělo epidemií zkratek. Věděl jsem, že sloužím v něčem, co se nazývalo POUM (vstoupil jsem do milice POUM a ne do jiných jen proto, že jsem náhodou dorazil do Barcelony s dokumenty labouristické strany); neuvědomoval jsem si ale, že mezi politickými stranami existují vážnější rozdíly. V Monte Pocero, když se ukazovalo na postavení po naší levici, se říkalo:

"To jsou socialisté" (čímž se myslela PSUC). Byl jsem zmaten a ptal jsem se:

"Copak nejsme všichni socialisté?" Považoval jsem za idiotské, že lidé, kteří nasazovali životy, by měli mít různé partaje; můj názor vždycky byl: "Copak nemůžeme odložit všechny ty politické nesmysly a pokračovat v boji?" To byl pochopitelně správný "antifašistický" postoj, pečlivě šířený anglickými novinami hlavně proto, aby se lidem (...)

(......)