George Orwell
překlad: Eva Šimečková

1984
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI. NEWSPEAK

Nedovedu posoudit, jak čtenář bez zkušenosti se životem v totalitním režimu vnímá ty části Orwellovy knihy, které se dotýkají newspeaku, a jak asi vnímá pedantický apendix, který stručně pojednává o slovní zásobě a gramatice newspeaku. Možná ho tyto pasáže nechávají chladným, možná se mu jeví Orwellův důraz na tento fenomén jen jako podivná libůstka jinak strhujícího spisovatele. Možná ho po prvních odstavcích prostě přestane číst. V zemích, kde se člověk v novinách, v rádiu či televizi setkává s běžnou řečí, s tak zvaným obecným jazykem, který nijak zvlášť nevybočuje z mezilidského komunikačního rámce, může umělá filologie newspeaku připadat mírně uhozená. Existují dosud, doufám aspoň, takové jazyky, do nichž newspeak ještě nepronikl a jejichž uživatelé si zatím nestačili všimnout, jak se jim řeč pomalu proměňuje ve svěrací kazajku, kde každá slušná, neotřelá myšlenka popadá stěží dech, sípe, až nakonec ji už není slyšet.

Nám ovšem připadá, po dlouhé zkušenosti a osobním zápase o únik z takové kazajky, že Orwellova myšlenka o jazyce, který znemožňuje nezávislé myšlení, je svým způsobem podobna velkému objevu, jaký se mimo přírodní vědy vyskytuje jen zřídka. Svými pedantickými výklady postihl Orwell naprosto jasně nesnadno postihnutelný proces oklešťování jazyka, který už dlouho probíhá v jedné části světa a který z větší části zůstal stranou pozornosti profesionálních filologů. Tento proces dospěl ve východní Evropě tak daleko, že u bezbranného obyvatelstva už ohrožuje schopnost artikulovat jiné než oficiální hodnocení skutečnosti. V Orwellově filologickém pokusu se najednou vše stává transparentním. Něco jsem už dávno tušil, jako každý, kdo zachází s jazykem. Jazyk jako by se vzepřel, ustálené fráze začaly člověku vnucovat myšlenkové postupy, které si nepřál sledovat. Je to krajně nepříjemný pocit: jazyk pracuje ve svém strnulém ustrojení sám, vzpírá se originální myšlence, vzpouzí se a my musíme vynaložit obrovské úsilí, aby se podvolil.

Dokud jsem nevěděl nic o newspeaku, jeho gramatice a slovní zásobě, nevěděl jsem, v čem to vězí. Jen jsem cítil, že se mě zmocňuje únava a ošklivost, když jsem poslouchal projevy, které se od sebe nijak nelišily, které opakovaly pořád jen jedno schéma, když jsem zpozoroval, že řečníci by mohli být libovolně zaměněni. Až když jsem prozkoumal gramatiku newspeaku, pochopil jsem, že pod povrchem uspořádanosti a normálnosti probíhá rozsáhlý proces, ve kterém se neúprosně ničí jazyk jako nástroj myšlení a mění se v neživou a nedomrlou pomůcku na opakování myšlenek petrifikovaných oficiální ideologií. Pochopení bylo ztíženo tím, že na rozdíl od Oceánie se to veřejně neproklamovalo, že toto znásilňování jazyka probíhalo tajně, nahlas se prohlašovalo a dodnes prohlašuje, že fráze a šedivost jsou největším nepřítelem propagandy. Toto pomalé decimování jazykového bohatství nemá ani svůj název a nikdo se nehlásí k jeho autorství. Na rozdíl od Oceánie pravděpodobně ani neexistují placení (...)

(......)