Eduard Petiška

STARÉ ŘECKÉ BÁJE A POVĚSTI
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

FAETHÓN

Faethón byl synem boha slunce Hélia, ale jeho matka byla obyčejnou smrtelnicí. Otec se během dne proháněl po obloze na svém slunečním voze, a tak Faethónovi nikdo nevěřil, že je skutečně synem boha, a to mladíka velmi trápilo. Vypravil se tedy za otcem do jeho slunečního hradu, který stál na vysoké hoře na východě. Jeho otec seděl na svém trůnu obklopen Dny, hodinami, Roky, Staletími, u jeho trůnu stálo i Jaro, Léto, Podzim a Zima. Hélios svého syna vroucně přijal a Faetón se mu svěřil se svým trápením a chtěl po otci, aby lidem dokázal, že je skutečně jeho synem. Chtěl po otci, aby jej nechal alespoň jednou řídit jeho zlatý sluneční vůz. Hélios se zdráhal, protože měl strach, že Faetón neudrží otěže zázračných koní, ale nakonec musel synovi vyhovět, protože mu slíbil splnit jakékoli přání. Hélios synovi radil, aby s vozem nejezdil příliš vysoko, aby nespálil nebe, a aby nejezdil ani moc nízko, protože by sežehl zemi. Faetón ale příliš nedbal rad svého otce a koně se mu cestou vymkli z rukou. Vyděšený Faetón se přes otcův zákaz podíval dolů a dostal z té výšky závrať. Splašení koně naráželi do hvězd a záhy se snesli těsně k zemi, která začala jejich žárem hořet. V Africe, kde se sluneční vůz přiklonil k zemi, lidem zčernala kůže a vznikly tam obrovské pouště. Celá země spoléhala na zásah mocného Dia, který Faetóna bleskem srazil ze slunečního vozu a zachránil tak svět před naprostou zkázou. Mrtvého Faetóna našly vodní víly, které jej také pohřbily. Hélios se ve svém smutku celý zahalil a na zemi nastala ve dne noc. Faetónova matka po zbytek života hledala hrob svého syna a jeho bědující sestry se proměnily v olše. Hélios se nikdy nevyléčil ze zármutku nad ztrátou syna a podnes padají z hvězd na zemi jeho slzy, kterým lidé začali říkat rosa.