Eduard Petiška

STARÉ ŘECKÉ BÁJE A POVĚSTI
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ORFEUS

Orfeus z krajiny nazývané Thákie byl vyhlášeným pěvcem, jehož zpěvu nedokázal nikdo odolat, všichni mu naslouchali a nechali se jeho písněmi obměkčit. I bohové sestupovali na zem po Mléčné dráze, aby si mohli vyslechnout jeho zpěv. I vodní víly najády vystupovaly při jeho zpěvu z vln a do jedné z nich, která se jmenovala Eurydika, se Orfeus zamiloval. Žili spolu šťastně, avšak jednoho dne nechal Orfeus Eurydiku samotnou doma a té se zastesklo po jejích družkách, a tak se je vydala navštívit. Cestou ji ale uštkl jedovatý had a Eurydika zemřela. S Eurydikou pohřbil Orfeusve svém zármutku všechny veselé písně. Vydal se do podsvětní říše boha Háda a jeho manželky Persefony aby je požádal , aby porušili zákon smrti a navrátili Eurydiku mezi živé. Obměkčil svým zpěvem i trojhlavého psa Kerberose, který hlídal vstup do podsvětí a převozníka Chárona, který vozil duše mrtvých přes řeku Styx do podsvětí. Stejně tak byli jeho zpěvy dojati Hádes a Persefona, kteří byli ochotní propustit Eurydiku zpět mezi živé, pokud se po ní Orfeus cestou z podsvětí neohlédne. To ale Orfeus nevydržel, protože ho zneklidňovalo, když za sebou neslyšel její kroky, a protože se bál , že zabloudila. Ohlédl se a před očima se mu rozplynul obraz Eurydiky, která teď podruhé zemřela. Zdrcený Orfeus se pokoušel dostat zpět do podsvětí, ale už se mu to nepodařilo. A tak bloudil krajinou a zpíval smutné písně. Tu ho uslyšely opilé pološílené bakchantky, ctitelky boha vína a veselí Bakcha, a protože jim jeho smutné písně kazily náladu, začaly po něm házet révou ovinuté tyče thyrsos a kameny, avšak všechny tyto prostředky minuly cíl sraženy mocí Orfeova zpěvu. Rozzuřené bakchantky po něm nepřestávaly házet kameny, a tak jeho zpěv postupně zanikal a kameny jej ubíjely a s jeho písní utichal i jeho život. Orfeovu smrt oplakávali lidé i příroda, ale jeho duše se dostala do podsvětí k milované Eurydice. Bakchos za trest proměnil zdivočelé ženy ve stromy. Orfeovo tělo pohřbily Múzy, bohyně umění a moudrosti, a jeho hlava, kterou mu bakchantky urvaly, plula s lyrou po hladině řeky Hebru a doplula až do moře k ostrovu Lesbos a na tom pak ptáci zpívali krásněji než kde jinde a rodili se tam nejvyhlášenější řečtí pěvci, jako nejslavnější řecká básnířka Sapfó. A všechny řeky od té doby zpívají útržky Orfeových písní.