Platón
překlad: Radislav Hošek

ÚSTAVA (REPUBLIKA)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII/

Úvod do dialektiky

Já, řekl jsem, si ovšem myslím toto: dospěje-li zkoumání všech těch věd, které jsme zde probrali, k jejich vzájemnému propojení a příbuznosti a shromáždí-li poznatky podle toho, čím jsou si blízké, přinese jejich pěstování něco z toho, co chceme, a tak bude veškerá ta námaha velmi užitečná; nepřinese-li však, potom je to všechno neužitečné.

I já to tak tuším, pravil.

Máš však na mysli nesmírný úkol, Sókrate! Myslíš tenhle úvod nebo co? otázal jsem se. Či snad nevíme, že tohle všechno jsou jen úvody k písni, které se máme naučit? Snad se ti přece už nezdají být dialektiky ti, kteří jsou zběhlí v těchto naukách?

Při Diovi, ne! zvolal, snad kromě několika, na něž jsem narazil. Tak tedy ti, kteří nejsou s to podat nebo přijmout rozumový výklad, prohlásil jsem, budou někdy znát: něco z těch věcí, jejichž vědění je podle nás nezbytné?

Ovšem, to nebudou, pravil.

Není, Glaukóne, řekl jsem, již toto sama ta píseň, kterou uskutečňuje dialektika? A ač je poznatelná jen rozumem, může ji napodobovat naše schopnost vidět, o níž jsme vyložili, že nejdřív se snaží hledět na samotné živočichy, potom na samy hvězdy a nakonec i na samotné slunce. Stejně tak i ten, kdo usiluje dospět dialektikou, beze všech smyslových vjemů a pomocí rozumu, k podstatě každé věci a kdo od toho neustoupí dřív, než čistým rozumovým myšlením postihne podstatu dobra, dospěje na sám konec myslí poznatelného světa, tedy tak, jako před chvílí dospěl předchozí člověk na sám konec světa viditelného.

Naprosto tak, řekl.

A co dál? Nenazýváš tenhle postup dialektikou?

Jak jinak?

Dialektika

Pokračoval jsem: Ovšem to osvobození se z pout, odvrat od stínů k předmětům a k ohni i výstup z podzemí ke slunci a tam ještě nemožnost pohlížet na živočichy, rostliny a sluneční světlo, zato však na obdivuhodně božské jevy na vodách a na stínech jsoucen, a ne na stíny z předmětů vrhané jakýmsi světlem, vůči slunci jakoby druhotným - celé to zabývání se námi probranými vědami má v sobě právě takovou působnost a schopnost přivádět tu nejlepší část naší duše k pohledu na nejlepší jsoucno mezi jsoucny, obdobně jako ji předtím měla nejbystřejší část v těle k pohledu na nejjasnější předmět v tělesném a zrakem postižitelném prostoru.

(...)

(......)