Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

26. Co může paní Načeradcová vědět o Pletichovi?

Když se skončil zápas, opouštěli nadšení Vídeňáci hřiště na Hohe Warte. Ale daleko na sever, blíže železničního viaduktu, který dělí Nové Město od Žižkova, stáli příbuzní kolem pohovky, na které oddychoval pan Načeradec. Nad ním hulákal amplion břeskný vojenský pochod, vysílaný soudobým rozhlasem Brno-Bratislava.

Paní Načeradcová lomila rukama a volala: „Richard, co je s tebou, Richard?“

Mužští příbuzní kývali hlavami, jako by chtěli říci: „No, neříkal jsem to?“

Mysl ženských příbuzných zaměstnávala otázka „co kdyby, nedej Pánbůh?“ Zůstane paní Načeradcová tak, jak je, a povede obchod pod firmou Richarda Načeradce vdova, anebo nezůstane tak, jak je. Ženské příbuzné pře­hlédly v duchu seznam svých svobodných známých a mno­há z nich v duchu vyvolila si již oběť, které přisoudila úlohu udělat neblahou vdovu šťastnou.

Než pan Načeradec neměl asi v úmyslu opustit svůj kvetoucí závod a rozložitou manželku. Otevřel oči a děl naříkavě: „Já to věděl, já to věděl.“

„A co jsi věděl, Richard?“ tázala se manželka.

„Všecko jsem věděl. Nic mi není přáno. Plánička nemu­sel pustit tu vedoucí branku v sedmnácté minutě druhýho poločasu. Ale já vím, jak to bylo, já si to dovedu představit. Oba backové, můžou mně bejt ukradený takový backové, pobíhali ztřeštěně jako bezhlavý a Pláničkovi zakryli vejhled a neštěstí bylo hotovo. Tak je to, abyste věděli.“

„Já ti vždycky říkala, že se z toho kopání zblázníš,“ děla vyčítavě paní Načeradcová. „Měl by ses stydět, táta vod rodiny.“

„Mlč, ženská!“ zvolal tlustý pán tragicky, „ty víš, co nemáš vědět, a co máš vědět, nevíš. Musíš myslet, že Slavie je mužstvo, který se nechá lehce vyvést z konceptu. A to je chyba. V takovým zápase se mužstvo nesmí dát soupe­řem deprimovat...“

Zalkal: „Nechci to vidět svejma očima, co mi dělala Slavie potom, když padla vedoucí branka Vienny. Útočná řada ztratila kontakt se zálohou, která se stáhla na obranu —“

„Tak už mlč a nerozčiluj se,“ domlouvala mu paní Načeradcová, „ona už (...)

(......)