Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

40. O dvou bratrech unionistických

„— a řekněte, co je, že neodvedli práci, a jak si to vlastně představujou,“ tak zakončil pan Načeradec své poselství k bratřím Šturcovým.

Eman kývl, že je dobře, a vydal se na cestu.

Oba bratří Šturcové byli konfekcionáři a pracovali po léta pro firmu Načeradec. Bydlili na samém konci Žižkova, tam, kde Kapslovna zírá na nehostinné pláně Židovských pecí.

O těchto bratřích říkalo se v domě, že „jsou takový tajný". Skutečně budili dojem spiklenců. S nikým se ne­stýkali a odmítali hovořit i o počasí. Sousedé je vídávali pouze pospolu. Uložili domovnici, aby vyzkoumala, co si pořád spolu šeptají; ale této ženě se to nepodařilo vyzvědět. I usoudili, že jsou členy nějaké tajné sekty, která zakazuje rozprávět s lidmi, posuzovat poměry a pomlouvat bližního.

V neděli odpoledne chodívali procházkou za městem, tam, kde vlní se nízká tráva a tyčí se lešení činžáku. Domovnice tvrdila, že mnohdy ve svátek opouštějí Prahu za nějakými tajemnými záležitostmi. V pondělí pak mají hlavy u sebe a horlivě si něco povídají. Když náhodou vstoupí k nim někdo cizí, umlknou a chvatně se dávají do díla.

„Jako by to ani nebyli lidi,“ končívala domovnice svoje raporty.

Oba bratři vzdali se společnosti lidí a vášnivě přilnuli k dvěma chudokrevným pelargoniím za oknem a popínavé řeřiše. Zdálo se, že je život zklamal. Nějaký tajný bol nebo neštěstí vepsalo své znamení do bledých tváří. A přece byli to mladí lidé. Staršímu Jakubovi bylo něco přes třicet a Josef byl o čtyři léta mladší. Z počátku, než poznali jejich povahu, dohazovali jim nevěsty. Avšak dohazovačky nara­zily na tvrdošíjný odpor. Bratři se obávali, že by žena způ­sobila zmatek v jejich životě a rozdělila je; a oni si mají tolik co povídat.

Eman vyhledal činžák blíže Kapslovny a bylo mu jít přes mnohé dvory rozsáhlého domu, přes mnohé pavlače, než zaklepal na dveře bratří Šturců. Dva hlasy ho pozvaly dovnitř a Eman vstoupil, přinášeje vzkaz svého šéfa.

Jakub mu nabídl židli a počal se chvatně omlouvat. Je mnoho práce, nemohli stačit. Jindy dělají i v neděli, ale tentokrát museli odjet za neodkladnou záležitostí. Při těchto slovech mrkl na bratra, který mu odpověděl stejným posunkem.

„Aha, nějaká děva?“ mínil pan Habásko.

Bratři se zarděli a počali ujišťovat hosta, že je na omylu.

Eman nepátral dále. Zapálil si cigaretu a pohodlně se rozložil, jsa ve sdílné náladě.

Vypustil dým a pravil: „Tak Viktorka to včera nakle­pala Kladnu. Co tomu říkáte?“

„Dobrý je to,“ odvětil uctivě Jakub.

„No,“ protáhnul Eman, „2 : l, to není zrovna vejsledek.“

„Je to vejsledek, prosím,“ děl Josef, „český Cardiff je na svým hřišti oříšek pro naše leadry.“

Eman (...)

(......)