Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

51. Eman se nekouká a pan Načeradec nezpívá

Pan Načeradec měl palce za vestou a chodil za pultem sem a tam, rozzářený a zarudlý, a díval se zálibně na své bříško.

Eman měl pěsti v kapsách a sveřepě zíral před sebe.

Tlustý šéf se zastavil.

„Co se koukáte, Eman?“ tázal se.

„Já se koukám?“ opáčil Eman,

„A nekoukáte se?“

„Já se vůbec nekoukám, co bych se koukal.“

„A koukáte se, ne že ne.“

„Tak když se koukám, tak se koukám.“

„Vy se vůbec nemáte co koukat, to si pamatujte. Tady není nic ke koukání.“

Eman zarytě mlčel.

Tlustý šéf se dal opět na pochod a jal se prozpěvovat. Eman zbystřil sluch. Zdálo se mu, že zachytl „8 : 1", zpí­vané na nápěv „Rudé růže".

„Co zpíváte, pane šéf?“ otázal se temně.

„Já že zpívám? Já nezpívám.“

„A zpíváte, ne že ne.“

„Ani mi nenapadlo zpívat. Jakej já už nejsem.“

„Tak když nezpíváte, tak nezpívejte.“

„Nemáte zas moc řečí, Eman? Když já jednou řeknu, že nezpívám, tak nezpívám, ale já myslím, že ve svým lo­kálu smím zpívat, já platím daně, tak si můžu zpívat, to mi nikdo nemůže zakázat. Já můžu ve svým kvelbu třeba provozovat rytmiku, mně se nesmí nic říct a personálu teprve do toho nic není, to si pamatujte.“

,,Vono je zpívání a zpívání,“ poznamenal Eman trpce. „Někdo zpívá, aby chválil svým zpěvem Stvořitele, vy ale zpíváte jednomu na zlost.“

„Já zpívám, že mám krásnej hlas, a ne na zlost.“

„Vy zpíváte, že máte svinskou radost, poněvadž jsme to prohráli. Já dobře slyšel, pane šéf, že zpíváte ‚vosum — jedna, vosům — jedna‘, a já to mám spolknout a nic ne­říkat.“

Svlékl pracovní plášť a zahučel: „Mějte se tu dobře.“

„Kam jdete?“ zvolal pan Načeradec.

„Pryč jdu od vás. To víte, dělat si frňousy ze mne ne­budete.“

„Ale co vás to napadlo, Eman, dyť já —“

(...)

(......)