Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

53. Sen tlustého šéfa

A toho večera pan Načeradec záhy ulehl, a když usnul, tehdy přistoupil k jeho loži takový sen:

Pan Načeradec ocitl se na hřišti Slavie, ale nebyl v parteru jako obvykle, nýbrž seděl na tribuně v čestné lóži. Jemu po boku dlela paní Načeradcová. Měla na sobě toaletu za těžké peníze, těžké hedvábí a samý volán, inu velká krása; ovívala se vějířem a vzdychla: „Ach, já jsem tak rozčilená!“

Pan Načeradec jí hladí buclatou ručku a ševelí konejšivě: „Mlč, Hedvičko, nic tadyhle, žádný rozčilení povídám, my s nima zahrajeme betlem.“

„Jen aby —“ odpovídá starostlivě manželka, „přihlí­žela jsem dnes dopoledne treningu a musím říct, že mne naše mužstvo neuspokojilo. Ach, Richard, jsme z formy, já to cítím... Už nemáme ten dravý start na míč, schází nám přehled, záloha netlačí útok a omezuje se na obranu, já ti říkám, Richard, bylo to lepší za našich mladejch let...“

„Hedvičko, Hedvičko, nemluv mi řeči, já to nemůžu slyšet. Ty bys jednomu vemluvila díry do břicha, to jsem jakživ neviděl. Kdyby tě tak někdo poslouchal, myslel by si, že jsme nebbich úplný lazaři a hasiči, ale to zas ne. My, Hedvičko, my se vytáhneme, my vydáme ze sebe vše.“

„Ach, Richard, já měla takovej sen... Zdálo se mi, že přišel Julek, bratranec, víš vod tetičky Sladkusovy syn, ten druhej, přijel z tůry a přivezl si mnoho kufrů. Já koukám: samý kufry, samý kufry, plnej pokoj toho byl, on to rovnal, šlo to až do stropu, taková hromada a ještě posluhové nosili kufry, konce to nebralo a já se ptám: ‚Julku,‘ povídám, ‚Co je? Co to má znamenat, cože tolika kufrů?‘ — On nic neříká, jenom se na mne tak smutně podíval, že mi to se­vřelo srdce, a pak vylezl na tu pyramidu kufrů, a jak byl u stropu, povídá smutným hlasem: ‚V těch kufrech jsou samý paklíky neboli banány, co jsme si vodvezli z ligovýho zápasu, to nám nandala Sparta a ještě to není všecko. Na nádraží leží ještě hromada kufrů, heleďse, Hedvičko, tady­hle mám nákladní list...‘ Já ho chtěla těšit, chtěla jsem mu říct: ‚Julku, ale kdepak! koukej, Julku,‘ ale pak se to nějak zmotalo a já se probudila a řekla jsem si: Vida, já to tlustý neměla jíst, když vím, že mně to nedělá dobře...“

Pan Načeradec mávl rukou. „Sen je sen,“ děl, „a to jsou samý nesmysly, nech si říct, já ti povídám, efektivní hlouposti, když já ti (...)

(......)