Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

54. Referát o zápase AC Kněží versus SK Rabíni

Úroveň zápasu byla nevalná. V prvním poločase měli červenobílí více ze hry, v druhém přidali knězi.

Zápas vzbudil nespokojenost pana Načeradce. Byla to podivná exhibice velebné loudavosti, důstojných pohybů a ctihodného běhu.

Kombinace obou mužstev byla na pohled půvabná, centry křídel přesné, záloha zásobovala forward míči, jak se sluší, nicméně boj o míč byl jaksi obřadný, ačkoli vytr­valý a neohrožený. Forwardi vraceli se pro míč, řady byly neustále v pohybu, ale zdálo se, jako by hráči třímali ne­viditelný deštník a ubírali se neslyšně a slušně po lině, jako by šli po promenádě.

Klamání hráčů, ba i obvyklé fouly nesly pečeť starobylého rituálu. I soudce pískal velebně a diktoval volné kopy bez spěchu a obřadně. Pomezní soudcové chodili po linách jako ministrant kolem oltáře a třímali praporek jako kadidelnici. Nastavovaly se protivníkům nohy, hladilo se kopačkou po cizím kotníku, bral se odpůrce do presu s výrazem, jako by to bylo součástí bohoslužebných úkonů. Ani zbytečné mlu­vení a odmlouvání a přílišná gestikulace, která nesvědčí o hráčské disciplině, nebyla bez sacerdotální obřadnosti.

Sportovně uvědomělé obecenstvo se chovalo jako zbožný lid v kostele. Povzbuzování hráčů, výkřiky rozhořčení i nadšení nad výkonem mužstva bylo tlumené, oddané a protahované jako litanie. Lid volal: „podej“ — „nehřej si s mídou!“ — „sám piš!“ — „za tebou!“ — „hasiči!“ s pokorným výrazem a se sklopeným zrakem bil se v prsa.

„Jsem na hřišti nebo v kostele?“ hněval se pan Načeradec.

„Rabíni,“ odvětila paní Načeradcová, „mají těžké zá­pasy posledních dnů v nohou. Direktoři by neměli přepí­nat síly mužstva a dopřát jim zaslouženého odpočinku.“

„Nemám rád, když se fandí,“ odvětil zasmušile manžel, „červenobílí nestojí jednoduše za nic, jaképak tu omluvy? Nevidím kombinace, nevidím taktického přihrávání, tohle není u mně vědecký football, ono to stojí na místě a neběhá, každej je jako zvadlá růže, kluci špinavý, peníze by z jednoho tahali, ale ukázat vejkon, to ne, dr Brody není žádnej centr, ale spojka, já to pořád říkám, co mi ho stavěj do centra? Nechci ho vidět svejma očima, takovej centr mně může bejt ukradenej, věru.“

Mezitím přehrál zvolna centr katolických knězi na křídlo a křídlo, malý, zavalitý probošt vyšehradské kapituly, (...)

(......)