Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

56. Pan Načeradec obviněn z kacířství a uvržen do vězení

Avšak také nepřítel nelenil. Bylo viděti, jak z Letné táhnou nekonečné řady zbrojnošů opěšalých i pánů na koni. Bystrý zrak postřehl jejich barvy, rozdělené v červené a bílé pole, i červenou hvězdu, která svítila na prsou. Nepřátelské vojsko se utábořilo pod vrchem Vítkovem. Bylo lze roze­znati vozatajstvo, pěchotu i jízdu, bylo viděti houfnice, tarasnice i jiné válečné stroje, připravené k obléhání.

Nepřítel měl nástup. Sotva se rozsvítila večernice nad Prahou, žene nepřítel na hradby žižkovské za ohromného pokřiku: „hip-hip — tempo!“ Rozvíjejí své kombinační umění, driblují, přehrávají a centrují. V té době dělají obránci viktoriánů divy. Lijí na hlavy nepřátel vřelou vodu a svalují s vrchu obrovské balvany, které pustoší řady ne­přátel. Opět a opět vrhá se nepřítel vpřed, ale útok, ne­dostatečně podporován zálohou, zřetelně odpadá. Na útočnících je znáti vyčerpání a únava.

Konec prvního poločasu náleží Žižkovským, kteří pod­nikli úspěšný výpad, jímž se vyprostili z obležení.

V táboře nepřátel bylo lze postřehnouti čilý ruch. Felčaři s kufříky a odění v gumáky ošetřovali raněné, které zřízenci na nosítkách odnášeli s bojiště. V řadách Žižkov­ských bylo slyšeti zvěsti, že hejtmanovi Svobodovi se obnovil výron v koleně a že nebezpečný borec Puč byl hrdin­ným Bajerem okopán jako řípa, takže bude v druhém polo­čase pouze statovat. Tyto zprávy byly přijímány s velkým uspokojením a posilovaly naději viktoriánů na vítězství.

Leč mysli Žižkovských byly znepokojeny novou a kormutlivou událostí. Proslýchalo se, že v Havlíčkově třídě byl zatčen jistý Načeradec, kupec, který prodával gumové pláště, watterproofy, kožené kabátce pro automobilisty a konfekční zboží. Byl osočen konkurencí z kacířství. Po­tají prý holduje slavistické víře.

Biřici, vyslaní městskými konšely do krámu, zmocnili se majitele závodu, jenž právě připevňoval lístky s cenami na své zboží.

Objevení se sveřepých ozbrojenců způsobilo paniku v ro­dině podezřelého. Choť tlustého obchodníka lomila rukama a kvílela: „Vidíš, Richard, co jsem povídala? Já ti vždycky říkala: ‚nech toho, co máš pořád s těma kopálistama, že se nestydíš, takovej starej člověk, to se nesluší na protokolovanýho obchodníka, kdo to jakživ slyšel, pověz mi, co v tom vidíš za radost, sed doma a mluv se svou ženou, bav se, koukej, povídej, mlč a neběhej mi po hřištích,‘ ale von ne, kdyby ho do palice třískal, jeden může mluvit andělsky, může mluvit ďábelsky, na svou ženu nic nedá, tak aspoň vidíš, kam to vede, cos chtěl, to máš, achachach, mám já to radosti, kdyby to moje nebožka maminka viděla, ta by řekla: ‚jojo, vidíš, vidíš, já to dycky povídala, to není člověk pro tebe, mohlas udělat lepší partii, ty se svou figurou, ale nedala sis říc a teď to máš,‘ no, nejsem já nešťastná žena?“

„Mlč, Hedvičko,“ odpověděl nešťastný delikvent, „co se mi může stát, nic se mi nemůže stát, co se chce ode mně, daně mám v pořádku, nikomu nejsem dlužen (...)

(......)