Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

57. Černý mnich vysvobodí pana Načeradce z vězení

Sedí vězeň v tmavé kobce na shnilé slámě, hlavu v dla­ních a dumá:

„Teď, když se obchod trochu hnul, musí přijít tohle. V plný sezóně, prosím!“

A pociťuje jakési podivné uspokojení, že jeho vrozenému pesimismu dostalo se takové potravy.

Úzký paprsek luny vniká zamřížovaným okénkem. Na chodbě cvakají okované boty stráže o kamennou dlažbu.

Z prsou pana Načeradce dere se těžký vzdech.

„Protože oni mají válku, tak já tu musím sedět v krimi­nále. Co je mně do jejich vojny? Mají se snášet, já taky s každým vyjdu —“

Vtom zarachotil klíč v zámku.

„No, co zas má bejt?“

Pan Načeradec pohlédl zvědavě ke dveřím. Do kobky vklouzla tiše postava, zahalená v mnišský háv. Černá kápě zakrývá obličej.

„Aha,“ pomyslil si pohrdavě vězeň, „velebníček mně udělal visitu. Bude mně povídat řeči o náboženství. Nechte si to, velebný pane! Vy víte svý a já vím svý, mně nikdo nic nedokáže.“

Nahlas ale pravil přívětivě: „Uctivá poklona, důstojný pane, vemte místo, důstojný pane, co se děje, důstojný pane, čím posloužím, důstojný pane? Myslím, že se venku dělá hezky, svítí měsíc, jen aby to vydrželo —“

Postava v mnišském hávu postoupila vpřed a sňala kápi.

„Eman!“ podivil se pan Načeradec.

„Pámbu zdravíčko, pane šéf!“ pozdravil mnich.

„Co je s vámi, Eman? Proč nemáte bejt v obchodě? Necháte paní samotnou, když je co dělat... Jojo, jak já nejsem doma, tak jde všecko na křivo. Co je novýho, Eman?“

„Stojí to za starou belu,“ odvětila velebná postava, „zákazníci nechtějí platit. Povídají: Teď nám dejte pokoj, je válka a máme moratorium. Jednu zrzavou palici, co patří panu Kohnovi, jsem musel votlouct vo zeď, než jsem z ní vyhnal myšlenky na moratorium.“

„Já jsem vám už jednou povídal, abyste mi netejral zá­kazníky,“ pokáral velebného pána vězeň, „a co dělá paní?“

,,Milostpaní dělá dílo. Pláče, chudák, a lomí rukama.“

„Vona je dobrácká,“ rozněžnil se pan Načeradec, „vona dycky se mnou dobře smejšlela... Chudák stará! Taková mladá a už má bejt vdova. No, já za to nemůžu, já dělal, co moh. A co dětičky?“

„Dětičky jsou veselý,“ hlásil Eman, „hrají si na biřice a na popravu.“

„Ať si hrajou, ale nejdřív ať si udělaj školní úlohy. Já nechci slyšet žádný stížnosti. A co vy, co tu máte co (...)

(......)