Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

87. Svatební obřad

Před domem stála nájemná auta různého vzhledu, ja­kosti, barvy, složení a stáří. Vůz pro novomanžele mani­festoval obvyklou svatební výzdobou. Na přední straně byly upevněny dvě ohromné bílé kytice, karoserii objímaly ze­lené girlandy a v oknech se kývaly myrtové věnečky, podobné preclíkům. Kolem vozů plížila se mládež, žá­dostivá stisknout houkačku. Šoféři svítili cinobrovými obli­čeji a sípavě se chechtali, pokřikujíce na děvčata. Když průvod vyšel před dům, tu se ulice zachvěla a s domu na dům přeskakoval výkřik: „Už jdou!“

V oknech se objevovaly ženy staré, mladé, prostřední, vetché, kynuté; báby obsadily zápraží s rukama pod modrými zástěrami. Mnohé opustily svá děcka, nejedná vydávala se v nebezpečí, že jí vyběhne mléko na plotně. Orosené obličeje zanechaly prádla v neckách; vyhasly krby; dveře bouchaly a manželé kleli. Dusot se rozléhal po schodištích; poplach zavířil krajem a ženy uháněly, jako by jim hořel podolek. Zmatek se vplížil do domácností. Ženský svět zaševelil vášnivě jako březový háj, jehož se dotkl větřík. Bylo velké pozdvižení mezi ženami, neboť zase jedna udělala štěstí.

Svatebčané zastavili se před vozy. Šoféři snímali čepice a otvírali dvířka. Pan Kauders přehlédl průvod a vydal několik povelů. Snoubenci vstoupili pod myrtové věnečky. Druhý vůz obsadily družičky, starý pan Habásko a rodiče nevěstini. Třetí vůz zasténal pod manžely Načeradcovými. Ostatní auta byla určena pro křesťany i izraelity obojího pohlaví. Pan Kauders zaujal samojediný první vůz a po­stavil se v čelo průvodu jako četnická pátračka.

Motory zahudrovaly, zavřeštěly klaksony, lid ustupoval s cesty a průvod se hnul. Pan Kauders seděl rozvalen v otevřeném voze a důležitost mu prýštila z říčného obličeje. Jeho zrak pátral kolem, komu by kynul na pozdrav. Ze Žižkova až na Staroměstské náměstí podařilo se mu po­zdravit větší partii známých.

Schodiště chrámu svatého Mikuláše je obsazeno modlivými babami a zvědavci z povolání. Jakmile svatebčané vystoupili z vozu, tu slétli se se všech stran potulní fotogra­fové jako shluk vrabců na hromádku koňských kobli­žek.

Sotva nohy mladého párku dotkly se chrámové dlažby, tu najednou zaduněly varhany a ukryté hlasy spustily pod samou klenbou píseň: „Hle, do přístavu vjíždí loď...“

Naposled prohlédla paní Šefelínová nevěstu, dotkla se šatů, nervosně upravila závoj a zahučela: „Drž se rovně a nevystrkuj břicho!“

Izraelité chrání své lesklé cylindry před pohromou, která vzniká z tlačenice. Paní Načeradcovou provází oblak pudrového poprašku; je rozčilena, tolik rozčilena a ňadra se jí dmou jako kovářský měch. Pan Načeradec cítí, kterak krůpěj potu křepče přeskočila jeho trojnásobný zátylek.

Pan Kauders za pomoci chrámových zřízenců uvádí průvod do sakristie. Vousatý kněz je vítá s otcovským úsměvem; pravil: „Moment — já se jdu přestrojit.“ Za­tím se účastníci tohoto obřadu zapisují do matriční knihy. Pan Načeradec zvěčnil se nedbalou parafou, jako kdyby podepsal obchodní dopis. Zato (...)

(......)