Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

89. O nevěrném hotelu a o tom, jak strýček Ignác chtěl také dát něco k lepšímu

Čas utěšeně plynul a nálada stoupala. Izraelité statně jedli, než křesťané více popíjeli.

„Miláčku,“ tázal se Eman své ženušky, „čípak jseš?“

„Tvoje,“ odvětila oddaně Emilka.

„A komu fandíš?“

„Dycky žižkovský Viktorce!“

Eman se vítězně rozhlédl.

„Slyšeli jste?“ tázal se. „Je z Nuslí a fandí Viktorce.“

„Proti tomu se nedá nic namítat,“ ozval se pan Šefelín, „teď je mužova, a ne rodičůch. Žena následuj muže do jeho země, tak stojí psáno. Tvoje víra je viktoriánská a tý se drž. Neměla bys štěstí, kdybys byla nevěrná. Bůh trestá vodpadnutí vod víry, jako potrestal hoteliéra Mlsnu.“

Hosté naléhali na pana Šefelína, aby jim řekl, co bylo s hoteliérem Mlsnou; pan Šefelín se nedal pobízet a vypra­voval příběh, který můžeme nazvati:

O NEVĚRNÉM HOTELU.

„Žil — byl,“ tak počal pan Šefelín, „jeden živnostník, a možná, že ještě žije, ale já vo tom pochybuju, protože byl pořád celej takovej špatnej, nemoh na dech, trpěl ujímáním a doktoři nad ním kroutili hlavou, von nikomu nic nepřál a myslel moc vysoko a menoval se Mlsná, esli jste vo něm slyšeli, takovej malej a tlustej. Ale já myslím, že ne, neb jsou už to léta.

Ten pan Mlsná vyženil hotel, kterej stál asi tak uprostřed cesty mezi Kobylisama a Břevnovem, a myslel si, doví co nemá, a chtěl, aby ten objekt byl vyhlášenej a světoznámej. Poněvadž to byl náramnej spekulant, tak si vzpomněl, že by se ten hotel měl menovat Slavia, ježto v ten čas dělal tento klub náramný vejsledky, kterejma udivoval veškerej tehda známej svět. Tehda přeci dělal Baumruk svý divy, Košek střílel svý nezapomenutelný rány z wolleye a žádnej cizáckej goalman nemohl ubránit svoji svatyni před po­hromou.

Počítal ten pan Mlsná, že veškerý přívrženci tohoto klubu budou vyhledávat jeho objekt, takže by se jeho hotel stal dostaveníčkem inteligence. I dal si na zdi i na okna vyma­lovat reklamu, že se tam dostane snídaně na vidličku a Prazdroj přímo vod čepu, v neděli a ve svátek tam hraje salonní hudba za osobního řízení pana kapelníka, no a dě­lal všecko možný, aby se hotel dostal mezi lidi.

Ale pan Mlsná měl smůlu, párky mladejch lidí míjely jeho hostinský pokoje se vzornou obsluhou, já nevím proč, ale snad jim to bylo moc na ráně a voni se žinýrovali. Pan Mlsná si nad tím mutýroval mozek, že jeho objekt nepřišel do známosti, jak by měl, a že de všecko zpátky, daně veliký a vejdělky žádný.

A tak si řek, že musí na to zchytra a že se musí něco stát, nemá-li úplně přijít v nic. No tak bádal ve dne v noci, byl chorej člověk a měl málo spaní, a jednou se uhodil do čela a povídal: ‚Už to mám!‘ V tý době totiž začala se Sparta náramně vytahovat, klub přicházel do flóru a řady přívr­ženců se náramně rozmnožily. Když tohle pan Mlsná viděl, řek si ‚ouha!‘, a jakej už byl charakter, překřtil svůj objekt na méno Sparta. To se stalo v době, kdy Sparta poprvé klepla Slavii a bylo skrz to moc rámusu. Poněvadž Sparta je železnej team, pořídil si do (...)

(......)