Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

21
A jak to dopadlo

Paní Božena, hostinská od Kamenného stolu, nemohla odolat pokušení navštívit soutěž krásy v Lázeňském domě. Lomcuje jí žárlivost, ona neurčitá, avšak prudká žárlivost, vlastní ženskému pokolení, žárlivost na všechny ženy. Lichotný hlas, pokušitel v srdci jí praví, že není ještě tak stará, že může něco užít… a vůbec… kdož ví…? Přemluvila dramatického umělce, aby ji doprovodil. Proslulému mimovi se nechce. Právě chtěl zkusit, jak se dělá reveňový koláč, o němž se dočetl v ženské hlídce novin.

Odehnala ho od trouby a on se odebral do svého pokoje, aby oblékl svou důstojnou postavu. To všechno se dělo tajně jako spiknutí; hostinský nesměl o ničem vědět. Dělal by hrozné kusy, kdyby se mu doneslo, že vlastní lidé podporují konkurenci.

Na štěstí se hoteliér odebral na rybolov, doprovázen svým přítelem radou Dynderou. Paní Dynderová pak dlela na zahrádce, kdež se zapletla s filozofem do důmyslné diskuse o tom, je-li možné čisté přátelství mezi mužem a ženou. Seděla v houpačce, filozof musil strkat loďku, při čemž kladl proti jejím tezím své antiteze. Jeho argumenty byly huhňavé, neboť filozof se cpal velikým krajícem pomazaného chleba.

Celkem byl hostinec opuštěn. Hosté spali ve svých pokojích a v jídelně seděl jakýsi starý venkovan se svou vnučkou. Děd pil pivo a holčička cucala rohlík. Kvartán Lubomír pak se vydal se zástupem svých věrných do polí vybírat vosí hnízda.

A tak po určité době, nutné k instalaci ženské parády, vidíme spanilou hostinskou, jak se točí s hercem, jak mu klade hlavu na prsa, jak se v něm vidí jako v lesní studánce. Dramatický umělec tančil tak půvabně jako francouzský markýz před Revolucí, tančil tak vážně jako profesor klasické filologie. V přestávkách nasazoval si mim monokl a rozdílel nadšené mládeži autogramy. Paní Božena ovívala si šátečkem rozpálenou tvář, bystře si prohlížejíc shromážděný ženský svět. Registrovala tělesné vady, nedostatky v ústroji s uspokojením; nerada připouštěla přednosti a závěr jejího pozorování byl: Jak jsem už, jak se říká, v létech, tak bych vám všem dala flek.

Mezi tanečníky se motal redaktor Národovce ze Džber a okolí. Myslitelova hlava byla rozpálena do červena; vlasy trčely kolem lebky jako chmýří pampelišky; celý kypí horlivostí; břicho se natřásá; šosy černého kabátu poletují. Tu přiskočí a nabídne kterési dámě několik sladkých slov; onde poslouží, přistrčí židli a přivolává číšníky; mezitím plní svůj blok poznámkami.

Slavnost byla v plném proudu, rozjařením byl napěchován sál od podlahy ke stropu, když mezi tanečníky se vmísily obě zrzavé dámy. Vzápětí se objevili bratři Spytihněv a Tomáš. Usedli u jednoho stolu, tváře chmurné jako náhrobní kámen, s pohledem odvráceným od sebe. Sledovali ryšavé slečny od hostince U kamenného stolu až do Lázeňského domu; táhli za nimi jako rackové za korábem.

Už včera do nich nic nebylo; byli nějak nesví, jak se říká. Aniž si slovo řekli, aniž se posunkem dorozuměli, vstali v určitou chvíli, zachváceni (...)

(......)