Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Číšník položil mísu před starého sudího a němě ho vyzval, aby se seznámil s pokrmem. V obličeji pána s modrými brýlemi zahrál neosobní úsměv, jaký provází setkání s neznámým, jemuž jsme byli představeni. Z toho úsměvu vane oficiální chlad. Pak pošinul brýle a vážně svraštil obočí na znamení, že podrobí neznámého důkladnému zkoumání. Zdvihl pokličku a pečeně zaškvařila a zaprskla své jméno; nebylo jí ovšem rozumět. Těší mne, uklonil se pan rada a pomyslil si: Uvidíme, co jsi zač. Nedůvěřivě se chopil vidličky, aby navázal bližší styk s pokrmem. Pečeně libě zavoněla a starý pán ponenáhlu roztával. Již již se chystal, že uzavře s pokrmem vroucí přátelství, když tu byl vyrušen hlučným zadrnčením skleněných dveří. Zdvihl zrak a viděl, že do jídelny vkročili rázným krokem dva kovbojové, kteří před chvilkou asi proháněli stádo mustangů na pláních Arizony. Pestré kazajky obepínaly slušivě mužná těla a široká sombrera stínila drsné a odhodlané tváře.
Všichni hosté otočili hlavy a s podivením zírali na cizokrajné zjevy. Kovbojové se rozhlédli a pak se ubírali přímo ke stolu rodiny Dynderovy. Pod jejich okovanými kroky duněla podlaha, lustr na stropě se zakymácel, sklenice na stole poskočily, na polici láhve s různobarevnými kořalkami zadrnčely v prudké rozmluvě. Kdo jste, ó cizinci?
Stále blíže přicházeli synové Divokého západu, houpavým krokem, vykračujíce zeširoka jako mužové, kteří jsou zvyklí krotit divoké mustangy a kteří tráví svůj nepokojný život v sedle. Stín pomalu zašel za dýnko klobouku a v plném světle se obrážela bledá tvář.
A aj! Koho tu vidíme? Vždyť je to náš pan Kebrle. Velmi se změnil trudovitý obličej mladého filozofa, v němž kdysi sídlila učenost. Počasí a strázně dobrodružného života vepsalo do těch jemných rysů svou hrubou abecedu.
Jeho druh otevřel ústa, olemovaná černým pýřím, a zabasoval:
„Pojedl bych. A tadyhle Sopka taky. Máme hlad.“
„Lubomír!“ zaúpěla paní Dynderová.
„Lubomír!“ zašuměl celý stůl.
Dáma se skřipcem a stuhou rozpřáhla náruč.
„Lubomíre! Pojď sem, synáčku můj zlatý! Mamince se po tobě stýskalo. Jsi zdráv?“
„Proč bych nebyl?“ zaškaredil se zlatý synáček a mrzutě se vyhnul mateřskému objetí.
„My jsme tady,“ prohlásil pan Kebrle s uspokojením. Trapeři obešli stůl, podávali pravici, při čemž každého rozhoupali jako zvon, neboť takový zvyk vládne v prostorách mezi New Yorkem a Frískem.
„Hej, pane vrchní!“ zavelel rada Dyndera, „přineste těm zálesákům něco k jídlu. Máte medvědí tlapy?“
„Nemáme, prosím,“ litoval pan Antonín.
„Tak divokého kance.“
„Už není, prosím.“
„Tak třeba půlku vola na rožni, ale honem!“
„K službám!“
Mezi večeří vypravoval pan Kebrle společnosti, že právě přibyl s trampským táborem, jehož je náčelníkem. Lubomír pak slouží jako pobočník. Ocucávaje kost líčil náčelník pohnutý a dobrodružný život v táboře. Učí své mužstvo, aby udělalo aspoň jeden (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
