Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

54
Jídelní lístek realizován ve starém klasickém pojetí

Pán, jenž klesl před branou k vyššímu vzdělání, se upřímně zaradoval, když spatřil tolik nových tváří, které dosud představovaly beztvarý dav. Hle, opět nová příležitost organizovat, přeskupovat, pořádat, pomáhat, napravovat, závady odstraňovat. Jeho hlas, jeho mocný, rozkazující hlas se rozléhal nad rozčeřeným mořem hlav. S pomocí číšnického personálu přisunul ještě dva nové stoly a prostřednictvím ubrusu je spojil v jednu velkou tabuli. I počal herce rozsazovat, a to tak, aby vzniklo úměrné promíšení starých hostů s novými příchozími, od jejichž nadaných hlav očekával oživení zábavy. Ovšem, jenom sólisty usadil na čestná místa; lid obojího pohlaví vykázal do výčepu.

Trvalo to drahnou chvíli, než se všecko usadilo a ztichlo. Konečně, těšila se lačná přízeň, konečně se bude jíst. Však je už na čase! Avšak tu povstal dramatický umělec Benno Mertens, drže v ruce arch papíru. Širokým gestem odsunul židli, césarským pohledem obsáhl shromáždění, nasadil si monokl a počal:

„Menu.“

Nastalo utišení a zmlklým sálem se nesl hercův dužnatý hlas. Počal dosti tiše, ač zřetelně, a jeho hlas nabýval vroucnosti a jako dým děkovné oběti se vznášel ke stropu.

„Jakožto aperitiv: citrón-vermut.“

Mnohé oči se zaleskly. Basista s naivkou slabě zatleskali.

„Jakožto předkrm,“ pokračoval Benno Mertens se zavazujícím úsměvem, „jest opečené kuřecí ragú v lasturách.“

„Ach,“ udělal si kdosi.

Olysalý tenorista polkl a chraptivě zašeptal k nějakému strýčkovi z druhého kolena: „To já znám. Moc dobré. Delikátní. Jedl jsem to na banketu pořádaném na počest španělského pěvce madrigalů seňora Riccarda y Composto.“ Vzdálený příbuzný s porozuměním pokynul hlavou.

Herec povznesl hlas: „Consommé double.“

Oddíl chudých příbuzných několikrát hlasitě zamlaskal a polkl. Intrikán přimhouřil oko a vypadal děsně. Veliký mim učinil přestávku a pak děl s lyrickou vroucností: „Candát s omáčkou a la Hollandaise.“

Široký povzdech, modlitba lačných žaludků, byl mu odpovědí. Tu a tam se ujal slabý potlesk.

Herec napřáhl pravici a v bronzové tváři se zrcadlil pocit mučivé rozkoše; i zařval: „Srnčí filé madeira!“

Hlučný potlesk, do něhož se vmísilo zakvílení kteréhosi bratrance z jejich strany: – To je všecko hezké, jenom kdyby se už žralo…

Dramatický umělec vášnivě: „Pulard na sardelích!“

– Ó! – bylo mu odpovědí. Mladistvý milovník našpulil ústa a hlučně hvízdl. Komik zvolal povzbudivěji: – Jen do toho, kluku Merťáckej, moc hezky to umíš podat… – Výborně, Benno! – koketně vykřikla subreta a poslala velkému (...)

(......)