Karel Poláček

VŠE PRO FIRMU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

23

Je pamětihodno, že kartářky, věštkyně, astrologové, chiromantové, zprostředkovatelny sňatků a vůbec všecky živnosti, které se obírají záhadami posmrtnými, lidským osudem, tedy živnosti do jisté míry metafyzické, bydlívají ve starých domech, kde skřípou dřevěné schody, a obyčejně se skrývají v zasklených pavlačích.

Do takového domu zavítal pan Hustoles, jemuž bylo jíti přes dva nevlídné dvory, zčernalé sazemi, po točitých schodech, po temných chodbách, kam nevniká boží světlo, a teprve na zasklené pavlači objevil štítek s nápisem Antonie Kutlvašerová-Nebuželská.

Pan Hustoles narovnal si kravatu a dotkl se stiskátka elektrického zvonku. Za dveřmi zadrnčelo, ozvaly se plstěné kroky a jistá sádelná paní, vyzbrojená širokým profesionálním úsměvem, zvala hubeného pána v černém slavnostním úboru dovnitř.

Pokoj té dámy byl napěchován nábytkem potaženým plyšem, na stěnách bylo množství fotografií a uprostřed nich zíral z těžkého rámu jakýsi zavalitý a vážný pán. Papoušek v pozlacené kleci naklonil hlavu a pohlédl černým okem, podobným kostěnému knoflíku, na návštěvníka.

„Tak se nám posaďte, pane ženichu,“ zvala široká dáma pana Hustolesa. „Smím zvědět vaše ctěné jméno?“

Ten pán odpověděl, že jako beze všeho může prozradit své jméno, ale odmítl titul ženicha.

„Vy zlý!“ řekla dáma laškovně, „u mě se nemusíte žinýrovat. Jak se na vás podívám, hned vidím, jaký je váš vkus. Vy zajisté toužíte po blondýnce, která není moc hubená, ale více při těle. Uhodla jsem?“

„Mně je to jedno,“ odvětil pan Hustoles lhostejně, „já tomu moc nehovím.“

„Právě proto jste učinil dobře, že jste se obrátil na odbornici,“ pochválila ho tělnatá paní. „Mám tisíce děkovných přípisů. A pro vás mám zvlášť připravenou jednu slečnu ze zněmčeného území. Její pan otec utrpěl před lety železniční úraz a pobírá rentu. To by bylo něco pro vás, neboť taková renta není k zahození.“

Pan Hustoles přisvědčil, že renta není k zahození, ale co se jeho týče, netouží po oné blondýnce.

„Božínku,“ zvolala široká dáma, „vždyť to právě nemusí být blondýnka. Měla bych pro vás vdovu po hudebníkovi. Ta paní je docela zachovalá a vede samostatně povoznictví. Má sice dceru, ale o tu byste se nemusel starat, protože nedávno složila zkoušku z jazyka francouzského a bude si brát jednoho kadeřníka.“

„Tohle je všecko náramně hezký,“ děl návštěvník, „ale nemá to dohromady žádnej smysl, protože já se nechci ženit.“

Zřídka lze zaznamenati rychlejší změnu v tváři, než jaká se jevila v obličeji zprostředkovatelky sňatků. Její úsměv ztuhl v rampouch a z její řeči čišel chlad jako ze sklepa.

Pan Hustoles to zpozoroval, a proto se chystal k tomu, aby objasnil: „Ale za příčinou ženění jsem přišel. Já a pan šéf potřebujeme usadit jistýho staršího pána, a pročež vás žádám, abyste mi předložila nevěstu, která by menším věnem vládla a zálibu v obchodě měla.“

Paní opět roztála jako pod dotekem jarního vánku a z jejích slov kanula marmeláda.

„Obrátil jste se na správnou (...)

(......)