Karel Poláček

VŠE PRO FIRMU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

22

Mladý Štorkán, temný a hněvivý, seděl ve své kanceláři, hlavu ve dlaních, a velmi se hryzl. Nedaleko něho stál sluha Hustoles, hlavu nakloněnou na stranu a ve tváři samolibě uctivý a poučný výraz.

Mladý Štorkán mlčel, ale sluha rozkládal rukama a řečnil: „Nesčíslněkrát jsem ho poučoval, ale on nedbá. Říkám mu: ‚Pane Adolf, pamatujte na dobré jméno firmy. Jak to před lidmi vypadáme? Mohl byste si už dát jednou svátek, takový starý chlap, že vám není hanba.‘ Ale on na to: ‚Vy jste všichni proti mně a nic mně nepřejete.‘ ‚Jak to, že jsme proti vám? My chceme jen vaše dobrý, abyste věděl.‘ Ale mluv s ním andělsky, mluv s ním ďábelsky, on je pořád stejný a myslí jen na nezbednosti…“

Šéf neodpovídal, zabrán v trudné myšlenky.

Tu Hustoles přistoupil k němu, dýchal mu důvěrně do tváře a úlisně počal: „Já bych věděl dobrou radu, pane šéf, jak bysme pana Adolfa odvrátili od prostopášnosti…“

„Co tím míníte, Hustoles?“ chtěl věděti mladý šéf.

„Nejlépe uděláme, když ho oženíme,“ vyložil sluha svou ideu. „Najdeme mu pořádnou manželku, ale musí to bejt učiněná metrnice, ne nějaká hopsasa, ejchuchu! Jsou ženský, který ze zločinců udělaly beránky. To bych se podíval, aby taková ženská nedovedla zatočit s ňákým Adolfem.“

Mladý Štorkán vyvalil oči a zařval: „Co oženit? Vy jste se zbláznil!“

„Co bych se zbláznil? Vůbec jsem se nezbláznil. Pan Adolf se usadí, a možná že se na něm dožijeme ještě radosti…“

Mladý šéf vyskočil jako čert ze škatulky a zaburácel: „Ven! Ještě se mi budete posmívat! Já vás všecky vyženu! Už ať vás tu nevidím…“

Sluha dal se kvapně na ústup a breptal: „Já jenom… podle svýho přesvědčení… když ne, tak ne… já už mlčím…“

Vyklouzl z kanceláře jako myška.

Jiří pobouřen běhal kolem psacího stolu a pak sklesl do křesla. Neslýcháno! Kdo to jakživ slyšel? Otce oženit… jaký to bizarní nápad. Nepochopitelné, nemožné… Zdá se, že žije v (...)

(......)