Karel Poláček

VŠE PRO FIRMU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

29

No, a než se někdo nadál, byl měsíc pryč a mnohý občan se podivil, jak to utíká.

Slečna Jarmila složila své věci a počala se loučit. Dnešním dnem odchází ze závodu. Pan Hustoles zmáčkl slzu v oku a připravil si delší řeč, kterou však nemohl přednésti pro prudké hnutí mysli.

Vykoktal jen: „Slečinko, měli jsme vás všichni rádi, a teď musíme od sebe. Musím říct, že vás neradi ztrácíme, protože jste byla taková pečlivá a věci jste měla v pořádku. Nevím, kdo přijde po vás, ale ať si ta osoba nemyslí, že jí budu sloužit. On by si toho každý naporoučel, podívejme se na ni! Máš mladý nohy a dojdi si sama. Já jsem starej vojín a naskákal jsem se dost. Když si tak vzpomenu, jak jsme v roce patnáctým táhli k Lucku… Tři sta padesát ostrejch, deka, celta, naložený jsme byli jak ty trágtýrové^[3]…“

Účetní Julínek dlouho potřásal rukou té slečny a mluvil o tom, že cesty lidí se rozcházejí a zase scházejí. Tak velí osud.

Připojil poučení: „Hlavní věc je řádná životospráva. Nezapomeňte omývat své tělo studenou vodou, zhluboka a zvolna dýchat podle učení mistrovské myšlenky Mazdaznanu^[4]. Někdy si na nás vzpomeňte, jakož i my budeme na vás pamatovat, a tak bude mezi námi vytvořena duchovní jednota.“

Když slečna Jarmila vstoupila do šéfovy kanceláře, tu mladý Štorkán vstal a vyšel jí vstříc.

„Odcházíte?“ zeptal se truchlivě.

Slečna sklopila hlavu.

„Tak, tak…,“ vzdychl si mladý muž.

Také slečna si povzdychla.

„Musí to být?“ ptá se pan šéf.

Slečna tichounce přisvědčuje.

„Co je to platné?“ stýská si mladý Štorkán.

Nastalo ticho. Zdá se, že mladý muž zápolí se svými myšlenkami. Chce něco říci, ale těch slov je mnoho, slova se zapletla do sebe a vzpříčila se v hrdle.

Povídá po chvíli: „Napsal jsem vám krásné vysvědčení. Já jsem si dal opravdu záležet…“

„Jste velmi hodný,“ řeklo děvče vřele.

Podala mu ruku a řekla: „Tak…“

„Tak…,“ opakoval mladý muž a výraz na jeho tváři povídal, že by si nejraději ruku té slečny podržel.

Ona se mu jemně vysmekla a šinula se ke dveřím.

V tom okamžiku jí mladý pán zastoupil cestu.

„To není možné!“ vzkřikl zoufale, „tak vy nemůžete odejít!“

„Co mi chcete?“ ptala se slečna.

„Já… mnoho věcí bych vám chtěl říci, je to strašně důležité…“

Dívka byla žádostivá znát ty důležité věci a mladý muž počal: „Víte, jak jsem vám posledně říkal, ohledně tatínka a takové věci…“

Zarazila ho rezolutním posunkem. „O tom nechci už slyšet ani slova. Já bych se na vás musela velmi hněvat.“

„Ne! Nikoli!“ povykoval mladý muž. „Já naopak… o tatínkovi nebude řeč… já tento… nevím, jak bych to pověděl, vy se snad budete horšit, ale já jsem si myslil, kdybyste vy (...)

(......)