Karel Poláček

VŠE PRO FIRMU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

28

Dlouhý pán, oděný v slavnostní černý šosák, stanul v pokoji paní Antonie Kutlvašerové-Nebuželské. Ve tváři měl napjatý výraz, jako by nesl nádobu se vzácnou tekutinou.

„Tak jsem zas tady,“ konstatoval dlouhý pán.

Dohazovačka sňatků odpověděla v ten smysl, že ji to těší.

„Přináším vám poselství,“ počal vážně dlouhý pán.

„Moment,“ odvětila oblá paní, „zdá se mi, že v kuchyni kypí mléko.“

„To se dá lehce spravit,“ mínil dlouhý pán a skokem byl v kuchyni, kde se zmocnil hrnku, na němž vyvstala bílá čepička.

Držel nádobu v ruce a foukal do mléka. Oblá paní se dívala na dlouhého pána pohledem, který vyjadřoval sympatie.

„Jak vidím,“ řekla uznale, „jste takový domácí člověk, pane Hustolesi.“

„Vždycky jsem měl zálibu v domácnosti,“ potvrdil dlouhý pán.

„A přece jste zůstal svoboden…“

„Osud…,“ vzdychl pan Hustoles, „nenalezl jsem dámu svého srdce, která by chtěla kráčet se mnou ruku v ruce životem.“

„Co není, může být,“ těšila ho oblá paní.

„Právě proto přicházím,“ odvětil dlouhý pán tajemně. Postavil hrnek s mlékem, řekl „moment!“ a zmizel v předsíni. Po chvíli se vrátil s kyticí v ruce.

„Vážená dámo,“ počal, „před časem jsem vás vyhledal, abych vás požádal… tento… v zastoupení firmy, abyste opatřila našemu panu Adolfovi nevěstu. Nemělo to žádnou cenu, protože dotyčný Adolf se nechce ženit…“

„Já se skrz to nezlobím,“ řekla oblá paní přívětivě, „to jináč nejde.“ Vzdychla: „Dneska se těžko udělá obchod.“

„Ba právě,“ přisvědčil pan Hustoles. „Já i vy dělali jsme všecko, aby ta věc vzala nějakej konec. Když to nejde, tak to nejde, jak se říká. Já však nechci, abyste škodovala. Právě proto jsem přišel!“

Zprostředkovatelka sňatků zadívala se na něho tázavě.

Dlouhý pán zvýšil hlas: „Vážená dámo! Já jsem svobodnej a vy jste svobodná. Já jsem vzdělanej a vy jste vzdělaná. Vy jste taková mírná a já jsem pomalej. Vy nejste žádná moderní a já taky nejsem do světa. Raději sedím doma a přemýšlím. Povahy jsem spíš lítostivý a nejsem kruťas. Nejradši jsem, když jde všecko, jak se říká, po dobrým. S kamarádama nevysedávám a držím se zpátky. Vážená dámo! Dejme to dohromady! Já si myslím, že to bude dělat dobrotu.“

Paní Kutlvašerová zvážněla.

„Bylo to nabídnutí k sňatku?“ zeptala se.

„Tak jsem to myslil,“ potvrdil dlouhý pán a podával oblé dámě kytici.

„Moment,“ řekla ta dáma a odmítla dar. Vzala na sebe úřední tvářnost a vyzvala pana Hustolesa, aby ji následoval do pokoje.

„Posaďte se!“ (...)

(......)