Karel Poláček

VŠE PRO FIRMU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Pan Štorkán složil hlavu do dlaní a setrval v strnulém klidu. Po zádech mu přebíhaly chladné a horké vlny. Před očima se mu míhala modrá a červená světla, jazz hlomozil, negerský saxofonista se pitvořil… Nějaké slečny se prohýbaly v kříži a na obnažených zádech měly nápis: „Kdo půjde se mnou tančit?“

Starý pán měl jazyk potažený a v ústech kyselo. Mumlal: „Měl jsem tohle zapotřebí?“

Ale věc byla taková, že náhodou potkal toho známého a to je takový veselý pán. Večer je vůbec veselejší než jitro. Noc by neměla mít začátku ani konce.

– Ale teď už toho mám dost! – řekl si pan Štorkán energicky, – je načase, abych přestal s tímhle životem. Je to pořád stejné.

Napomenul se: – Do práce, hochu, do práce! Přestaneme myslit na marné zábavy.

Vstal a protáhl se dveřmi do místnosti, kde pracoval personál. Zastavil se u pultu účetního Julínka.

„Hodně práce, co?“ oslovil ho přívětivě.

Účetní neodpověděl a starostlivě psal cifry do tlusté knihy.

„Syn mi přijede,“ počal opět pan Štorkán.

„A co je?“ osopil se nevlídně účetní. „Přijede – bude tady. Kdybyste raději nezdržoval.“

Pohlédl posupně na svého šéfa a dodal: „Salus na nás tlačí. Také Nigrýnova směnka je splatná. Tím si hlavu nelámete, co?“

Pan Štorkán se rozčilil.

„Vy mi říkáte jenom nepříjemné věci. Abyste člověku řekl něco potěšitelného, to ne…“

Stehlík v kleci zapípal.

„Máte tu hezky útulno,“ řekl šéf a váhavě připojil: „Ještě jsem neviděl v kanceláři klec s ptákem…“

Účetní se rozlítil.

„A kde ho mám mít?“ zaskřípal. „Doma mi ho nikdo neošetří, a tak by ubohé, osamělé zvíře zašlo.“

„Já jen jako že…,“ počal omluvně šéf.

„Tak proto!“ přerušil ho nevrle pan účetní.

Pan Štorkán chtěl vlastně říci: „Netrpím ve své kanceláři žádné zvířectvo, kdyby někdo přišel, co by si pomyslil…“ Avšak těmto slovům se nechtělo z hrdla. S povzdechem obrátil se majitel firmy na mladého muže, který byl ponořen v četbu a přehazoval v ústech párátko s podivuhodnou obratností.

„Zajímavá kniha, pane Strnadel?“ otázal se ironicky.

„No…,“ odpověděl dotyčný jinoch pokojně, „už jsem četl lepší detektivku.“

„Já bych myslil…,“ chtěl říci pan šéf.

Pan Ing. C. Ferry Strnadel ho přerušil a hlásil oživeně: „V Arizoně je ohromná žába, tu byste si měl očíhnout.“

Majiteli firmy zasvítily oči.

„Opravdu?“ tázal se se zájmem.

„Když vám to říkám,“ jistil sportovní zjev, „postava, oči, vlasy –ohromný, exteriér ohromnej, slečna jako víno, za podívání stojí…“

„Možná že se tam zastavím,“ slíbil pan Štorkán a v duchu dodal: – V úředních hodinách se nečte, pane Strnadel, já to netrpím. Je plno práce, a pán se baví s detektivkou. Jestli se mi to ještě jednou stane, tak vyletíte…

„Jo, abych nezapomněl,“ přihlásil se jinoch, „dnes půjdu dřív z kanceláře.“

Majitel firmy se na něho tázavě zadíval.

„Totiž,“ vysvětluje sportovní zjev, „mně v jednu sedmnáct jede vlak. Mám ve Špindlu s jistou dámou důležitou konferenci.“

„Nemohl byste to odložit?“ ptal se majitel firmy nejistě. „Ono (...)

(......)