Karel Poláček

VŠE PRO FIRMU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7

Štorkán starší pádil po ulici, pátraje po oné půvabné dámě. Podařilo se mu ji dostihnouti u výkladní skříně módního závodu, kde si prohlížela vystavené modely klobouků.

Smekl klobouk a galantně se jí nabídl, že jí ponese kufřík.

„Hihihi!“ odpověděla dáma na tu nabídku.

Ten pán sahal po kufříku a ševelil: „Nevidím rád, když se taková rozkošná dáma namáhá. Jsem váš pokorný sluha.“

„Hihihi!“ mínila dáma.

Štorkán starší zmocnil se kufříku a z jeho rtů splynula bystře sladká a obratná slova.

Dáma se najednou obrátila a zvolala: „Pepo!“

Ze zástupu lidí vynořil se tlusťoch, jenž těžce sténaje, vlekl svůj kufr.

„Co je?“ zeptal se.

Dáma ukázala na Štorkána staršího a pravila: „Tadyhle ten povídá, že mi ponese můj kufřík.“

Tlouštík změřil staršího Štorkána a mínil dobrodušně: „Nu což… Chce-li nést, ať nese. Beze všeho.“

Štorkán starší otevřel trochu ústa. Zdálo se, že je překvapen.

Tlouštík pokročil dopředu a podával panu Štorkánovi svou brašnu se slovy: „Tu máte, můžete to také odnést.“

Štorkán starší stál, hledaje slova…

„No tak, kupředu, kupředu, mladíku,“ hartusil tlustý pán, „nemáme času nazbyt!“

Zkoumavě se zahleděl na šéfa firmy Štorkán & syn a otázal se: „Nezaměstnaný, co?“

Zavzdychl: „Jste docela slušně oblečen. Je vidět, že jste poznal lepší časy. Achach! Dneska je zle, copak o to! Lidi se chápou všeličehož, aby živobytí uhájili.“

Štorkán starší chopil se nerozhodně kufru a kráčel vedle hovorného tlustého pána se shrbenými zády. Jasnovidec by asi přečetl na jeho tváři myšlenku: To jsem to vymňouk!

Tlustému pánu se ulevilo, že se zbavil obtížného zavazadla, a hovorně pokračoval: „Já dám každému vydělat. Všechno podpořím. Ke mně může přijít, kdo chce, a najde dveře otevřené.“

Štorkán starší stáhl si klobouk a skrčil tvář do límce zimníku. Toužebně si přál, aby nepotkal nikoho známého. Nepovedlo se mu to. Jistý pán smekl před ním klobouk v elegantní (...)

(......)