Karel Poláček

PODZEMNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

21

Potom Maštalíř zašel do dílny prstýnkářovy. Umělec seděl u stolu a prskající kahan ozařoval jeho zamyšlenou tvář, zarostlou šedým strniskem. Pracoval uprostřed hromady kovů, které pokrývaly stůl, ozbrojen zlomkem kosy, kapesním nožem a šídlem. Vyráběl brože a spony pro ženské, vázy a těžítka pro vyzdobení příbytků a prstýnky pro marnivé vojáky. Měl mnoho práce, málo jedl a ukrádal si čas k spánku, neboť v podzemním městě žilo mnoho parádivých mužů, kteří zdobili svůj zevnějšek. Pro kupce vystavil na obdiv skřínku, která obsahovala několik vzorků prostých pro obyčejné vojáky a uměle vykládaných barevnou celulózou a ozdobené obrazem císařovým, které byly určeny pro důstojníky.

Když spatřil příchozího, pošinul si brejle na čelo a vyčkávavě se na něho zahleděl. Maštalíř vysypal na stůl aluminiové a měděné kousky šrapnelů. Umělec odhadl cenu tohoto zboží a nastalo vyjednávání. Maštalíř se bil v prsa a dušoval se. Řemeslník se mračil a vyháněl ho z dílny. Nechce-li, ať si jde po svém a nezdržuje. Hádali se, handrkovali hodnou chvíli, nadávali si, proklínali se a ústa se jim pěnila. Nakonec se přece dohodli a podali si ruce. Maštalíř koupil šest obyčejných prstenů a jeden vykládaný, který si objednal svobodník Semecký. Rozloučili se přátelsky.

Aby si zkrátil cestu a vyhnul se místu, kde byl zakopán plukovní štáb, vylezl Maštalíř na zákopy a namířil si rovnou přes pole. Byl jasný den a ve vzduchu se chvěla neurčitá předzvěst jara. Patrně ho zpozoroval z dálky ruský voják, který se nudil u své střílny, neboť vysoko zasyčela kulka. Maštalíř se mimoděk ohnal rukou, jako by zaháněl dotěrnou mouchu.

– Mířit neumíš, Moskale, – pomyslil si. V zápětí však zapomněl na ruského střelce. Kráčel sehnut pod tíhou obchodních starostí. Jak dnes pořídí? Věděl, že zboží valem ubývá; nemůže uspokojit všechny zákazníky. Dodavatelé jsou nadutí a hrubí. Sedí na zbytku svých skladů a nevědí, mají-li prodat, nebo nebylo-li by vhodnější ukrýt zboží na příhodnější dobu.

– Jsou to svízele, to by mi nikdo nevěřil. A já se tak snažím, abych vyhověl, ale vděku se nedočkám. Nadávají mi keťasů, ačkoli tak solidně si nikdo nevede jako já. Bůh je můj svědek…

Někde vybuchl šrapnel. Nejdříve spatřil bílý obláček a po chvíli se ozvala temná rána. Malinký pěšák litoval, že střela nevybuchla blíže. Hned by hledal pouzdro a vršek střely, vykládané mědí a aluminiem. Nyní je velká sháňka po těchto kovech a jediné obchody s prstýnkářem poskytují naději na zisk.

– Ba, ba…, – mluvil. – Už to není takové, jak bývalo. Dneska se jeden musí pořádně točit, aby obstál… –

Za jeho zády se rozprostíraly valy, podobenství krtčích hromádek, pod nimiž kypěl ukrytý život podzemního města. A z těch hromádek vyvěrají modré stužky dýmu na znamení, že v krbech hoří oheň, jenž vysílá smírné, rozjařující teplo.

A před ním pak ležela rozsáhlá bažina a za tou bažinou se krčila vesnička pod ochranou vysoké stráně. Zvonice bez zvonu strměla nad dědinou a kostelík se zhroucenou červenou (...)

(......)