Karel Poláček

PODZEMNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

28

Tak dospěli až na samou hranici městečka, kde skoro už v polích, šikmo k silnici stál jednopatrový domek, z prken sroubený. Šlo se ke dveřím po kamenných stupních, opatřených vyřezávaným zábradlím. Okna prvního patra byla zatlučena rezavým plechem. Z oken v přízemí, ozdobených barevnými papírky, číhaly dvě ženské hlavy. Byly to hrubé, selské obličeje, zbrázděné stářím a dolíčkovaté po neštovicích, bez líčidla, ale s umnými účesy v podobě věže. Byly si podobny, ačkoli jedna byla otylá s nosem promáčklým, druhá pak vyzáblá, s velkými ústy. Usmívaly se na vojáky, ukazujíce, že jim chybí přední zuby, vrtěly se a v uších se jim houpaly velké butony^[102].

Na domku byla připevněna dřevěná tabulka s nápisem Nur für österreichische Soldaten^[103]. A na dveřích bylo napsáno: Geöffnet von 9–1, 4–9. Pod tímto nápisem stál voják s nasazeným bodlem.

Oddíl se na povel zastavil. Vojáci postavili pušky v pyramidy. Praporčík Klepš provedl s oddílem několik obratů, zavztekal se, vynadal vojákům a pak poručil, aby se postavili do řady, jeden za druhým. Od dveří domku až do polí táhl se dlouhý had seřazených mužů. Sám pak chtěl vkročit do stavení, aby vydal příslušné rozkazy. Avšak strážní vojín mu zakročil cestu. Praporčík se rozzuřil a počal mu spílati. Voják trpělivě vyslechl jeho nadávky a pak mlčky ukázal na nápis na dveřích. Počíná se úřadovat teprve ve čtyři. Nyní jsou dvě hodiny. Před ustanovenou dobou nesmí stráž nikoho vpustit. Praporčík mu vyhrožoval, že si to s ním srovná, a ukázal mu pěst; strážní vojín zatarasil mu cestu puškou na znamení, že zná předpisy a že nemíní ustoupit.

Prskaje zlostí, vydal se praporčík na cestu do městečka. Bude si stěžovat na velitelství. Učiní udání na zabedněného strážce. Následoval ho tlustý jednoroční dobrovolník, flegmatický jako vypasený hafan.

Zatím vojáci stáli u svých pušek, unylí a zasmušilí pod dohledem bdělého šikovatele Wagenknechta. Bylo sychravo, i přešlapovali na prozáblých nohou, zhnětení únavou a s prázdnými žaludky. Celý den pochodovali bez oběda, všichni již snědli svůj chléb a nyní přežvykují naprázdno. Chtěli by se rozběhnout po chalupách, aby se tam ohřáli a sehnali něco k snědku. Avšak nad nimi bdí neúprosný Wagenknecht a nedovolí svobodný pohyb.

Po valné chvíli se opět objevil praporčík Klepš, následován otylým jednoročním dobrovolníkem. Praporčík byl zarudlý v tváři a jeho oči byly zlé. Se svou stížností nepochodil. Uvítal ho starý major s přerostlým obočím a s párátkem v ústech. Vyslechl praporčíka, i obešel ho kolem dokola, přehazuje párátko v ústech. Pak počal tichým hlasem. Strážní vojín byl v právu. Nebo se snad pan praporčík domnívá, že jsou předpisy pro kočku? Velitelství ustanovilo pro návštěvu polního nevěstince přesné hodiny. Nařízení velitelství jest přesně respektovat. Genau zu befolgen, Herr Fähnrich. Verstanden, Herr Fähnrieh? Oder vielleicht ist es Ihnen schnuppe, Herr Fähnrich?^[104] Rozkazy jsou k tomu, aby byly dodržovány. My jsme totiž císařské vojsko a (...)

(......)