Karel Poláček

PODZEMNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

42

Slunce dštilo na obyvatele podzemního města zlatý déšť. Z načechraných valů vyrážely bramborové klíče a mezi zásekami se tu a tam zachytily nesmělé chumáčky trávy. Zmrzačený les se zahalil v bledě zelenou mlhu. Na dně granátových trychtýřů pukalo černé bahno. Vojáci, po pás obnaženi, vybírali z košil hmyz a šíje jim hnědla pod horkými paprsky jarního slunce. Nad opevnění se vyhoupl upoutaný balon, podobný obrovskému jelitu.

Tehdy se objevovali v podzemním městě vojáci, kteří barvou svých vyložení lišili se od obyvatel podzemního města; nikdo je neznal a lidé hleděli na ně nevraživě; i snažili se vyzkoumat jejich úmysly. Příchozí nosili svitky izolovaného drátu a v rukou třímali telefonické vidlice. Napínali drát a spojovali věže dělostřeleckých pozorovatelů s velitelstvím baterií.

Mezi těmito cizinci spatřil desátník Jaroslav Štědrý šikovatele se světle modrými výložkami. Mohutný knír, který zakrýval ústa, směřoval ve smělém oblouku do výše; byl to ramenatý, opálený muž a jeho držení bylo hrdé, vojenské. Cosi důvěrně známého vanulo z tohoto kníru. Opálený muž se zadíval na desátníka; pod knírem zasvítily bílé zuby a šikovatel radostně zvolal: „To jste vy, pane Štědrý?“

„Vítám vás, pane Wachtle. Kde jste se tu vzal?“

Vojíni si potřásli pravicí.

„Jak se vám daří, pane Štědrý?“

„A to víte, pane Wachtle. Všechno při starém. A vám, pane Wachtle?“

„Děkuji za optání, pane Štědrý. Tak tak, že se klepeme… To víte: jako na vojně…“

„To jinak nejde…“

Nadšeně se rozhovořili, jako by stáli na dlažbě okresního města, mezi bachratými domy s dřevěnými podloubími, ve stínu radnice, na jejíž věži jest vymalován městský znak. V té chvíli se desátník proměnil ve studenta a naslouchal zasilateli Wachtlovi, v jehož dunivém base se ozýval velitel jednoty hasičské, zpěvák a piják piva. Přinášel pozdravy z okresního města, které leželo kdesi v dálce, neskutečné jako z dětské obrázkové knížky. Zasilatel mluvil o starostovi města, knihkupci Oktávcovi, který stále ještě se prochází ulicemi s loveckou puškou, následován křivonohým jamníkem. Purkmistr zvetšel, jeho záda se sehnula, neboť starosti ho trápí. Jsou neustále rekvizice, inspekce, konfiskace, vyšetřování. Nehezky se nyní žije v okresním městě. Nedávno se vrátil občan Pangrác; z vězení ho osvobodil poslanec dr. Alois Fábera. Občan je však ustavičně pod policejním dozorem a každého dne se musí hlásit na obecním úřadě. Penzionovaný správce pošty pan Pecián žije osaměle jako výr. Nikdo s ním nechce nic mít a lidé se mu vyhýbají. Při tomto jméně se zasilatel zachmuřil a pohladil knír. Zámecký kastelán pan Vepřek žije také sám. Jeho dcera Zdeňka odcestovala do Vídně; říká se, že tam má vážnou známost. Marie, dcera kloboučníkova, je (...)

(......)