Karel Poláček

VYPRODÁNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

24

A zase pádil vlak, chrlil jiskry a vyplivoval saze. Hromoval přes železné viadukty, které visely nad řekami a stržemi; duněl mezi skalami, jež se podrážděně rozeřvaly; nořil se do tunelů s pronikavým hvízdáním. Mnohé krajiny spatřil a mnohá města navštívil. Byla to města německá. Domy s vysokými štíty, věže štíhlé jako stébla obilí; a hospody s umně malovanými vývěskami a znaky. A na hospodách a na mrtvých obchodech se staženými roletami bylo čísti nápis Ausverkauft^[26]. Ze země vyrůstaly hory, divoké a rozeklané, tmavé hvozdy se tlačily až ke kolejnicím. Nad propastmi visely čisté dědiny; horalé s pilami a širočinami se hemžili po pasekách. Lesy dýchaly pryskyřicí a čerstvým dřívím; ve slujích hlučely překotné potoky.

Vlak stoupal stále výše a výše, hulákal mezi balvany, obrostlými mechem a kapradím; bylo chladno. V hlubinách pod vlakem se točila malovaná krajina, zelená a líbezná, s četnými dědinami a bílými silnicemi. Nahoře pak se klenulo dramatické nebe, kde zápasily roztřepené mraky se zářivou modří; dravý pták létal mezi oblaky. Byla noc, přešla noc, bylo jitro; ledovce zrůžověly; svěží vítr závodil s lokomotivou. Všechna oddělení ve vlaku se naplnila vojskem. Muži kdákali po německu, kleli maďarsky, drmolili po chorvatsku, zpívali česky. Všichni si dobře rozuměli, neboť je krylo zelené polní sukno. Mezi vojáky se tísnil měšťan s manželkou; měl zelený klobouk a vyšívané šle a ona květované šaty. Manželé se dívali podezíravě na ten hlučný vojenský lid; tvářili se štítivě, měli asi strach, aby nedostali vši. Měšťan zlobně reptal: „Lauter Militär, wo man sieht. A Schweinerei is dös.“ Chvílemi se obracel k manželce: „Hast du’s bequem, Hilde?“ A ona odpovídala: „Danke. Ruppert, es geht scho.“ Vystoupili po několika stanicích a měšťan bručel: „A anständiger Mensch kann heutzutage überhaupt nicht reisen. Bezahlen muß man, aber kane Komodität hat man.“ – „Reg dich nicht auf, Ruppert,“^[27] chlácholila ho manželka.

Ratata-ratata, vlak se šplhá po úbočí horského masivu. Desátník Štědrý vyklání hlavu z okna, vítr ho řeže do uší. Nějaký voják, takový šedivec s modrými výložkami, mu povídá: „Tady jsme dělali manébry v roce osmým. Fasovali jsme litr vína denně. To pak byla do všeho větší kuráž než dnes.“ A desátník mu v duchu odpověděl: – Haller: Die Alpen.^[28] – Příklad poezie deskriptivní. Alpy se dělí na prahorní, střední a jižní vápencové. Nikdy jsem nevěřil, že Alpy existují; pokládal jsem to za výmysl profesora zeměpisu a dějepisu, ačkoli někteří zámožnější žáci byli v Alpách a posílali odtud pohlednice. Doma máme obraz, na němž je pastýř se stádem strakatých krav, a v pozadí jsou zasněžené hory. Otec se se zálibou dívá na ten obraz a říká, že je to cenný kousek.

Do vlaku přistupovali italští vesničané, snědí, kudrnatí, s černými pysky a okatí. Jejich posunky byly prudké a slova překotná. Desátník si říká: – Tamhle je městečko Eppan. Tam znám každý domek. Bydlili jsme v jakémsi zámečku, šlo se k němu příkrou, vinutou (...)

(......)