Karel Poláček

MARIÁŠ A JINÉ ŽIVNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Některé praktické pokyny,
jichž třeba dbáti při hře kulečníku

Návštěvníkům hospod a kaváren k libosti a poučení

Kapitola první

Definice hry kulečníku. Obřady při zahájení hry.

Kulečník nazývá se ona hra, při které dva i více hráčů kolem stolu potaženého zeleným suknem hbitě obíhá; jeden každý z nich ozbrojen jsa dlouhou holí, jež se nazývá tágo, do koulí ze slonové kosti vyrobených důmyslně šťouchá a tak činí, aby vždycky jedna z nich dvě druhé trefila. Hra v koule nazývá se také „piliár“ či „kuliár“ anebo prostě „pilec“.

Rozeznáváme dva způsoby zahájení hry.

1. Jsou-li hráčové spolu známí a vkročili do místnosti přizpůsobené k provozování živnosti hostinské či kavárenské již s pevným předsevzetím, že „si dají“. V tomto případě právo přednostní (to jest právo začíti hru) řídí se přirozeným výběrem: Kdo si vybere větší tágo, tomu jest začíti zápas.

2. Pakliže však číšník zprostředkuje styk dvou neznámých pánů za účelem sehrání partie kulečníku, tehdy jest zahájení hry poněkud obtížné, ježto oba hráči, neznajíce vzájemně stupeň sociálního postavení protivníkova, silně se ostýchají začíti hru, aby druha neurazili. I dotýkají se vzájemně rukama, potahují se za kabát, poplácávají se na zádech, horlivě se při tom klaníce. Konečně jeden z hráčů, člověk méně pevné povahy, podlehne naléhavému pobízení a odhodlá se začíti hru. Tu pak protivník, uražen jsa, že si spoluhráč jeho dovolil zahájiti a dal tím najevo, že se domnívá býti větším pánem než on, umínil si postupovati proti odpůrci s největší bezohledností.

Znamení k zahájení zápasu dá číšník. Pohlédnuv na hodinky, zapíše čas na tabulku upevněnou na stěně nad počitadlem.

Kapitola druhá

Normální průběh hry.

Jako vůbec v každé situaci životní, tak i ke hře kulečníku přistupujíce vyzbrojíme se náležitou dávkou sebevědomí, kterým snažíme se otřásti svým protivníkem a vzbudit v něm pochybnosti o jeho schopnosti hráčské. Dobré jest klásti svému odpůrci takové otázky: „Kolik chcete napřed?“ anebo s ohromnou upřímností: „Víte co, zaplaťte tu partii a nemusíme hrát.“

A počínáme si takto:

Nedbalým posunkem vyzveme spoluhráče, aby započal. Sami usedneme, objednáme si kávu, vybíráme si rohlíky a plísníme slovy drsnými číšníka. Pak srkáme labužnicky kávu, přikusujeme rohlík, v ruce tágo držíce. Toto všecko s dokonalou gentlemanskou lhostejností, nestarajíce se zdánlivě o to, že odpůrce dělá větší sérii. Po očku však bedlivě pozorujeme hru, s tísnivými pocity počítáme karamboly a ostražitě dbáme toho, aby si náš spoluhráč nepřipisoval. Když konečně přestane hráti, děláme, jako bychom toho nepozorovali, a čekáme, až se dotkne našeho ramena a vyzve nás, abychom hráli. Pak se obrátíme udiveně a se slovy: „Už máte dost?“ váhavě přistupujeme ke hře. První šťouch se nepovede. I zavrtíme hlavou, usmějeme se s trpkou ironií a jdeme si vybrati jiné tágo. Poněvadž se tato historie opakuje častěji, vyměníme si za hry všecka tága, která potěžkáváme znalecky v ruce s výrazem dokonalého (...)

(......)