Karel Poláček

POVÍDKY PANA KOČKODANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Denní host

Jmenuji se Ferdinand Sýřiště a můj obličej je trudovitý. Život se ke mně při každé příležitosti obrátil zády a choval se ke mně nelaskavě. A přece jsem člověk skromný a nevtíravý, miluji společnost a s každým rád příjemně porozprávím.

Moje touhy nejsou přehnané. Hledím, abych vyšel jak s přídělem cigaret, tak se svým bližním. U dívek cením si více dobré srdce než vnadných nožek, jako ti druzí.

Mým svrchovaným přáním bylo státi se denním hostem, avšak ani toho mně nebylo dopřáno. Někdo by nad tím skromným ideálem pokrčil rameny, ale zajisté neprávem. Představte si: Prší. Do kavárny uchýlí se před deštěm spousta lidí. Stojí uprostřed místnosti a hledí mrzutě jako pes, jehož přinutili násilím, aby se vykoupal. A hle! U okna je prázdný stůl, jaké štěstí! Všecko se hrne k němu. Ale kampak, lidé! Cestu jim zastoupí čilý sklepník a zdvořile, avšak energicky upozorní, že stůl je vyhrazen dennímu hostovi. Denní host vstoupí. Haló, jaké pozdvižení! Sklepníci, bystře poskočivše, křepkým krokem řítí se k němu. Jeden nese v náručí kupu novin, jiný mu přináší kávu. Noviny položí mu vedle na židli a denní host se kochá blaženě při pomyšlení, že jiní, totiž nikoliv denní hosté, shánějí se po časopisech, které dostanou, až denní host uzná za dobré. Možno též si zažertovati s panem vrchním a škádlivě se ho otázati na jeho milostná dobrodružství.

Kavárna Jimmy West se mi vždycky líbila. Není tu zvláštní elegance, ale zato mírná, jaksi dobrosrdečná ošumělost. I hosté zdají se tu býti dobrosrdečnými. Ráno, jda po svém povolání, vidím v okně šachisty, hluboce zabrané do hry. Jeden z nich podepírá hlavu pravou rukou a levou drží se za špičku nosu. Druhý má v ruce cigaretu a druhou sahá do kapsy pro zápalky. Odpoledne jdu opět kolem, avšak jaká změna! První šachista podpírá hlavu levou rukou a pravou drží se za špičku nosu. Avšak druhý hráč drží posud v ruce cigaretu a druhou sahá do kapsy pro zápalky. Večer pak neodolám a vstoupím do kavárny, zahlaholím vesele: „Pozdrav Bůh, páni šachisté!“ a přisednu k nim. „Jste znepokojen?“ otáži se hráče držícího se za špičku nosu. „Není divu, pane. Jda ráno kolem za svým povoláním, viděl jsem vás, an jste učinil nesprávný tah. Táhl jste s koníkem sem, na toto černé pole, čímž jste zamýšlel svého soupeře připraviti o královnu. Chtěl jsem vás upozorniti na to, že si počínáte nejen nanejvýš neslušně, chtěje spoluhráčovi vzíti královnu – neboť jakápak hra bez královny? – , ale váš tah byl takticky nesprávný, což byste musel znát, kdybyste lépe ovládal teorii. Dovolte, abych vám celý případ demonstroval.“ Beru figury a stavím je tak, jak jsem je asi dopoledne viděl. Avšak kupodivu! Šachisté se nějak rozdurdili. Prý co si myslím, že se pletu do hry, nikdo že mne o to nežádal, ať si hledím svého a tak dále. „Dobrá, samolibí pánové!“ pravím důstojně vstávaje. „Poučit se možno vždycky a od každého. Kdo však dobře míněné rady odmítá, i neslušných výrazů používá, ten není hoden, abych se déle jím zabýval!“ (...)

(......)