Karel Poláček

POVÍDKY PANA KOČKODANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Špatný příklad kazí dobré mravy

1) Profesor osmé hodnostní třídy Václav Šajc, uslyšev na chodbě pustý řev, vycházející ze septimy, kde byl třídním, otevřel prudce dveře a vstoupil do třídy. V hustých oblacích prachu podařilo se mu zahlédnouti špatného žáka Stádníka, jenž ačkoliv neměl nikdy domácího cvičení a co se týče řeckých nepravidelných sloves, ukazoval povážlivou nevědomost, přece byl viděn češtinářem Košťálem, an se prochází v parku s dívkou.

Profesor osmé hodnostní třídy Václav Šajc, pošinuv brejle na nose, počal jedovatě: „Někteří žáci se domnívají, že jsme v konírně. A namístě aby využili respiria k doplnění svých chatrných vědomostí, provádějí ve třídě uličnické kousky, výskajíce a povykujíce jako nádoby hlaholem naplněné. A vy, Stádníku, vy jste hoch darebný. Nedávno byl u mne váš pan otec, aby se informoval o vašem pokroku ve studiích, a já byl nucen jej vážně upozorniti, že nenastane-li pronikavá změna ve vašem chování a nevynaložíte-li více píle a snaživosti, abyste svým povinnostem dostál, nemůžete postoupiti do oktávy. A co jsem řekl o vás, platí rovněž tak o tamhletom Tajerovi – neschovávejte se, Tajeře, já vás dobře vidím – , o tom Tajerovi, jenž pohazuje papírky po chodbách a školníku panu Vitáskovi, jenž ho upozornil na nepřístojnost jeho chování, řekl slovo, slovo velmi neslušné, které se stydím opakovati, on mu řekl ‚kuš!‘ a pokřikoval na něho ‚bachaři!‘. Mluvě pak o Stádníkovi a Tajerovi, nemohu se nezmíniti o třetím členu tohoto důstojného triumvirátu, o tom Porgesovi, vstaňte, Porgesi, když s vámi mluvím, vy nechodíte do izraelského náboženství, domnívaje se patrně, že náboženství je předmět nepovinný. Mluvte, Porgesi, co jste to zde tropili?“

„Prosím, vašnosti,“ odpověděl hbitě Porges, stahuje bolestně obličej, neboť jej soused štípal do stehna, „já nevím, prosím, vašnosti, já jsem si opakoval Homéra, abych nezapomněl, co jsem se doma učil až do jedenácti hodin v noci, prosím, vašnosti –“

Třídou rozlehl se hromový smích.

„Klí-í-d!“ rozkřikl se pan profesor. „Já zapíši celou třídu do třídní knihy! Tedy zase ničeho nevíte? Ovšem, samo sebou se rozumí. Tak nám poví o tom třebas ten Kysela. Kyselo, povězte nám, co víte o tom halasu a tartasu, který tu byl, když jsem vstoupil do této třídy, a jak vznikla ona vlhká skvrna na zdi?“

Přizrzlý a vytáhlý Kysela Eman vstává a praví: „Prosím, vašnosti, jak vznikl halas a tartas v této třídě mi známo není, neboť jsem se musel odebrati ven za účelem vykonání potřeby velmi naléhavé. Z toho důvodu nevím, jak vznikla ona vlhká skvrna na zdi, prosím, vašnosti –“

„E – – sedněte si, hochu nezdárný. Píši vám nedostatečnou napřed do zásoby. Však vy si ji ještě zasloužíte…“

„Prosím, vašnosti,“ hlásí se Felix Vojtěch, pilný žák, na jehož šedivé a scvrklé tváři jako by bylo psáno: „Já jsem se učil – já to umím!“

„No tak, co nám poví Felix Vojtěch?“ zjasnil třídní profesor tvář.

„Prosím, vašnosti, onen halas a tartas vznikl tímto způsobem,“ odříkává přičinlivý (...)

(......)