Karel Poláček

POVÍDKY PANA KOČKODANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pokus o převrat v Kokrhelích pod Skálou

Potřikráte bylo zaznamenáno jméno města Kokrhele pod Skálou v dějinách.

Poprvé, když podali otcové města veliký protest proti zamýšlenému stavění železnice, ježto „nastěhovalo by se do našeho města všelikého lidu cizího, čímž by mravnost panen i paní zdejších úhony utrpěti mohla, i mužská mládež všelikým neřestem, zvláště nočním výtržnostem se naučila“. Tak nějak psáno bylo v pamětním spise. Ve skutečnosti radila k tomuto kroku moudrá komunální politika, aby snad pozemky jednotlivých potentátů neklesly v ceně.

Podruhé vyznamenali se Kokrhelští v době rukopisného boje. Na věčnou paměť budiž uvedeno, že všecko obyvatelstvo bez rozdílu stáří a pohlaví hlasovalo pro pravost Rukopisů, až na jednoho zkaženého studenta, který se však oběsil, když nadělal rodičům i rodnému městu hojně ostudy.

A kterak vstoupilo město Kokrhele pod Skálou v popředí evropských událostí, to popsati je úkolem této historie.

Nedá se upříti, že myšlenka všelijakého pokroku nalezla vždy v našem městě úrodnou půdu. Nejnovější pouliční popěvky i slovní hříčky, nejvýstřednější módy i nejpopulárnější hesla došly v Kokrhelích pod Skálou vděčného přijetí.

Největší pak chloubou města byla městská rada se starostou v čele. Starosta Alois Pařez neujal se svého úřadu nepřipraven. Jakožto dlouholetý důvěrník místní organizace sociálnědemokratické byl nadit revolučními idejemi jako jelito krupkami. Neuhasitelný oheň třídního vědomí plál v jeho objemném těle a vyzařoval veliké množství revolučních kalorií do světového prostoru. Jeho vroucím přáním bylo postaviti se v čelo svého lidu, až nadejde velká chvíle.

A velká chvíle přišla. Poplašné zprávy z Prahy hlásily, že „už je to tady“. Starosta města, jsa vážně nemocen, nemohl osobně tuto zvěst lidu srocenému před radnicí hlásiti. Tím méně mohl se ujmouti vedení revoluce. I poslal tedy obecního strážníka Baldachýna, aby tu revoluci vybubnoval.

Strážník Baldachýn vykročil vážně na náměstí. Vířivé zvuky bubnu zjednaly si okamžité ticho. A již ozval se slavnostně jeho hromový hlas ztichlým náměstím:

„Na vědomost se dává – že se bude odbývati – velká revoluce – za tou příčinou – vzkazuje pan starosta – aby všecky spolky a tovaryšstva – v plném počtu – i s fanglemi se dostavily – pan starosta nemůže přijít –  poněvadž je marod –  a poroučí, aby se to pěkně po pořádku sakumpak vybílilo.“

Tam! Taram! Tamtam!

„Že nemůže starosta přijít? To by mohl říci každý!“ ozývaly se nespokojené výkřiky.

„Ano, je marod,“ dotvrdil vážně strážník. „Má veliké ujímání. Musel ho ofouknout nějaký zlý vítr!“

Nebylo věru třeba zvláštního vyzvání, aby všecky spolky se dostavily, aby dodaly revoluční akci slavnostního lesku. Rázné zvuky Radeckého marše oznamovaly, že bývalý veteránský Custozza-Lissa, nyní vzájemně se podporující spolek Celestýn, vyrukoval, aby zúčastnil se táboru lidu, bez něhož žádná pořádná revoluce nemůže začít. V čele veteránského sboru kráčel mistr Faltus, jenž byl v roce (...)

(......)