Karel Poláček

POVÍDKY PANA KOČKODANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zahrada vonných úsměvů

ÚVOD

Člověk jeden, jménem Kočkodan, kráčel ulicí, ponořen jsa v hluboké rozjímání. Najednou přinutil jej velký otazník, aby zvedl hlavu, a současně dva vykřičníky přimrazily jej na dlažbu. Uzřel velký plakát, na němž byl vymalován pán s asyrským plnovousem a mystickým pohledem. Jeho frak zdobilo více všelijakých medailí, než má mexický generál Carranza, jeho odpůrce Huerta, šampión boxer-profesionál a bývalý rakouský šikovatel z povolání dohromady. V ruce držel tento zajímavý pán čarodějný proutek, kterým uspával svoji družku, statnou, majestátní dámu, již zdobilo mohutné poprsí, za které by se nemusila stydět ani „tato fešná Vídeňačka“. Manželky potulných umělců bývají obyčejně blondýnky, solidně stavěné, s korály na krku. Váží průměrně jeden metrický cent. Text plakátu byl tento:

 

?
!! !!
! Největší senzace této doby!
!! Tajemství záhrobí rozřešeno!!
!!! Proč žijeme??!!!
! Jediné pohostinské představení slavného profesora záhrobních zjevů Alessandra Sopradazziho!
!Báječné pokusy s jeho manželkou Louisou, rozenou hraběnkou z Trunecseggů, jež svými schopnostmi překonává proslulé médium Eusapii Paladino!

 

Dále četl pan Kočkodan, že představení profesora Sopradazziho navštívil J. V. král Würtenberský, J. V. král Siamský, větší množství všelikých senátorů a lordů, také spousta starostů a prvních radních a jiné vynikající osobnosti. „Což,“ řekl si pan Kočkodan, „jestliže se o tyto produkce zajímalo takové panstvo, pak zajisté stojí věc za podívanou.“ I koupil si lístek a vstoupil dovnitř. A nyní stručně, co následovalo. Profesor Sopradazzi uspal pana Kočkodana a vsugeroval mu, že je ženský spisovatel. V transu pak napsal román, jehož poslední kapitolu zde uveřejňujeme. Román se jmenuje

ZAHRADA VONNÝCH ÚSMĚVŮ

(Příběhy rozjásaného mládí)

„Odcházíte?“ tázal se Lygge.
„Odcházím,“ odvětila tvrdě Inga.
„A víte jistě, že odcházíte?“
„Jsem ta, jež odchází.“

Knut Hamsun

 

Tak nějak podzimně bylo v duši Evy Borovanové. Nastal den rozloučení. Stařičký pan učitel Amos Šebek pohladil ji listopadově rozněžnělýma očima.

„Sluníčko,“ pravil jeho pohled, „odcházíš, paprsku líbezný, a zůstane chladno v duši jak v cele klášterní.“

„Pane učiteli,“ zaprosila Eva, „zahrejte… zahrejte onu píseň, víte, jež sladce zabolívá zatesknělým srdcem…“

Zamodralý soumrak prohovořilo Schumannovo Snění. Teskné zvuky violoncella zahořely nitrem Evy zřetelnou mluvou. Cosi propadlo, cosi se rozlomilo… Nad duší neslyšně se vznášel osud…

Jiří přiblížil se zasněným krokem. Hlavu prozářenou tajeným smutkem opřel o dveře jako přetížený klas.

Eva upřela naň oči kosým pohledem.

Zrozpačitěl. –

„Odcházíte?“ tázal se zatoulaně.

„Odcházím,“ odvětila tvrdě, nadzvedajíc proutkově tenké obočí.

„Avšak ne nenávratně,“ zažadonil domlouvavě Jiří. „Jsou cesty, cesty… jimiž se vracívá mládí blouznivým návratem.“

„Jsem nezachytitelný sen… jsem nepostižitelné Tajemství zašlých chvil… jsem sladké kouzlo (...)

(......)