Alexandr Puškin

CESTA DO AZRUMU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hlava čtvrtá. Dobytí Arzrumu

Utkání s Haki-pašou. - Smrt Tatarského bega. - Hermafrodit. - Zajatý paša. - Araks. - Most pastuchův. - Hassan-kale. - Horký pramen. - Pochod k Arzrumu. - Vyjednávání. - Vzetí Arzrumu. - Turečtí zajatci. - Derviš.

 

Druhého dne v pět hodin probudil se tábor a obdržel rozkaz vytrhnouti. Vyšed ze stanu, potkal jsem hraběte Paskeviče, jenž vstal dříve než všichni. Zahledl mě. "Etes-vous fatigué de la journée d'hier?" - Mais un peu, m. le Comte. - "J'en suis faché pour vous, car nous allons faire encore une marche pour joindre le pacha, et puis il faudra poursuivre l'ennemi encore une trentaine de verstes."^[21]

Hnali jsme se a k osmé hodině přišli jsme na výšinu, s níž tábor Haki-pašův byl zřejmý jako na dlani. Turci zahájili neškodnou palbu ze všech svých baterií. Mezi tím bylo v jejich táboře patrno velké pohnutí. Únava a ranní horko donutily mnohé z nás slézti s koní a ulehnouti na svěží trávu. Omotal jsem si uzdu okolo ruky a usnul jsem sladce v očekávání rozkazu postupovati vpřed. Po čtvrthodině mě vzbudili. Vše bylo v pohybu. S jedné strany kolony táhly proti tureckému táboru; s druhé jízda chystala se pronásledovati nepřítele. Jel jsem za Nížegorodským plukem; ale můj kůň kulhal a zůstal jsem pozadu. Mimo mne přehnal se hulánský pluk. Tak projel Volchovský s třemi děly. Ocitl jsem se sám v lesnatých horách. Vstříc přijel mi dragoun, který zjevil, že les je naplněn nepřáteli. Vrátil jsem se. Potkal jsem generála Muravjeva s pěším plukem. Odpravil jednu setninu do lesa, aby ho vyčistili. Dojížděje ke křovinám spatřil jsem neobvyklý obraz. Pod stromem ležel jeden z našich tatarských begů, smrtelně raněn. Vedle něho naříkal jeho oblíbenec. Mulla, kleče na kolenou, četl modlitby. Umírající beg byl neobyčejně klidný a díval se nepohnutě na svého mladého druha. V houštině sebráno bylo pět set zajatých. Několik raněných Turků zvali mě znameními pokládajíce mě patrně za lékaře a žádajíce o pomoc, které jsem jim nemohl poskytnouti. Z lesa vyšel Turek tisknoucí svou ránu zakrvaveným hadrem. Vojáci přistoupili k němu s úmyslem skoliti ho, možná že z útrpnosti. To mě velice rozčililo; zastal jsem se ubohého Turka a stěží jsem jej dovedl, schváceného a krvácejícího, k zástupu jeho druhů. U nich byl plukovník A. Kouřil kamarádsky z jejich dýmek nehledě nic na to, že se proslýchalo o moru, který prý vypukl v tureckém táboře. Zajatí seděli klidně mezi sebou hovoříce. Skoro všichni byli mladí lidé. Oddychnuvše si pustili jsme se dále. Po celé cestě ležela těla. Patnáct verst dále našel jsem Nížegorodský pluk, jenž zastavil se na břehu říčky uproštřed skal. K večeru přišli jsme na dolinu obklopenou hustým lesem a mohl jsem se konečně vyspat podle chuti, projev za ty dva dny více než 80 verst.

Druhého dne vojska, pronásledovavší nepřítele, obdržela rozkaz navrátiti se do tábora. Tu jsme se dověděli, že mezi zajatci se nachází hermafrodit. Rajevský na mou prosbu rozkázal jej přivésti. Spatřil jsem vysokého, dosti (...)

(......)